Jsme jen kapka v moři, ale proto nemusíme žít v žádném poddanství.
Olga Porkertová se narodila 24. srpna 1933 v Rychnově nad Kněžnou, byť drtivou většinu života prožila v Liberci-Pavlovicích, kam se s manželem Josefem přestěhovali v 50. letech. Roku 1956 se jí narodila dcera Olga, o tři roky později syn Josef. V 60. letech pracovala na liberecké poliklinice jako laborantka krevních odběrů a vzpomíná na tragicky nedostatečné zásobování zdravotnickým materiálem. Její manžel pracoval ve slévárně, ale se sháněním práce míval problémy kvůli svému původu a tím i kádrovému posudku. Byl totiž synem továrníka a v rámci tzv. Zlaté akce za prezidenta Antonína Novotného, kdy byly konfiskovány veškeré hmotné statky všech, které komunistický režim považoval za movité, byl Josef zatčen a na tři roky uvězněn. Olga ony tři roky přestála za pomoci své maminky, ve značné hmotné nouzi. Příchod 60. let a postupné uvolňování režimu sledovali Porkertovi s nadějemi, uvítali obnovu skautské organizace i Sokolu, ve kterém Olga od mládí ráda cvičila. Rok 1968 přišel jako šok a s ním i prověrky v zaměstnání, zda pracovníci souhlasí či nesouhlasí se vstupem vojsk Varšavské smlouvy. Olze tehdy zachránil pracovní místo její nadřízený, když za ni souhlas vyplnil. Olga se dodnes věnuje tělovýchově, vyznává sokolské hodnoty a desatero. Žije stále v Liberci-Pavlovicích.