Růžena Ničová

* 1923  †︎ Neznámý

  • „Bylo těžké sehnat práci. Bylo mně čtrnáct patnáct let, než jsem našla místo, hlídala jsem jedno děcko, ale dostala jsem záškrt, musela jsem odejít ke strýci do Prahy, to byl tátův bratr, do obchodu. Už v první republice byli milionáři. Já jsem neměla nic. Rodiče dítěte, o které jsem se starala, měli strach, abych dítě nenakazila. Strýcova žena byla Židovka. Měla sestru. Ta se jmenovala Kautská. Jejich syn, Oldřich Kautský (* 24. 4. 1906 v Praze, † 22. 11. 1980 v Praze), napsal scénáře k pohádkám Sůl nad zlato a Pyšná princezna, ale v titulcích ho mohli uvést až od roku 2000. Za války nesměl být uváděn a komunisté ho také neuváděli. Jeho rodiče byli moc hodní lidé. V Praze jsem nikam nesměla chodit, bylo mně pomalu osmnáct let, a nebyla jsem venku. Až teprve strýc Kautský přišel a povídá – teta byla jeho švagrová: ,Já jsem koupil pro Růženku lístek a jdeme na koncert.‘ Takže mě začal brát do Prahy na koncerty. Teta jako Židovka nikam nesměla a já s ní byla doma. Po večerech jsme hrály karty.“

  • „Pamatuji se, jak Němci táhli válečné zajatce z fronty. Šli pěšky, bez bot, kolem nohou omotané pytle, v zimě, byli omrzlí, hladoví. Přišlo jich asi 100, ubytovali jsme je ve stodole, zatímco Němci si vzali nejlepší pokoj u sedláků. Jednoho vězně Němci zastřelili, když si chtěl vzít bramboru, co hospodyně hodila prasatům. Naši ho nenechali jen tak ležet, pohřbili ho tajně za hřbitovem, na hrob mu udělali křížek. Jak se za komunistů vozilo dříví, křížek urazili, maminka ho vzala spravit, ale nešel přivařit zpátky. Toužila po tom, aby tam ten křížek byl. Chodívali jsme pořád kolem. Les jsme koupili a starosta ten křížek nechal udělat. Zrovna minulou sobotu jsem tam byla se synem a teď v sobotu s vnučkou. Před tím to bylo zarostlé, vnučka mě překvapila, udělali mi tam lavičku, trávu vysekali, hezky to upravili, abych tam mohla sedět. U nás byli ubytovaní dva zajatci. Jeden byl Američan, ten vysoký, ten malý Angličan. Ta dívka na fotografii jsem já a vedle můj muž. Fotografie je udělána po válce. Když potom Němci odcházeli, zase je s sebou táhli, a to poli, aby je lidi neviděli. Kdo nemohl, tak ho nechali v příkopu. Šli průvodem. To byly kilometry, co zajatci museli pěšky ujít. Došli až na hranice s Německem – ty tehdy nebyly daleko, prakticky za Louny – to už bylo 9. května, konec války.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    v bytě Ničových, 28.07.2009

    (audio)
    délka: 49:21
    nahrávka pořízena v rámci projektu Vzpomínky pamětníků ze Slaného a Slánska
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Děvčata z druhé strany ulice sebrali, nás už ne

Manželé Ničovi s válečnými zajatci po skončení války
Manželé Ničovi s válečnými zajatci po skončení války
zdroj: ze sbírky Ničových

Paní Růžena Ničová se narodila 14. 5. 1923 v Brandýse nad Labem. V sedmi letech jí zemřela maminka a od té doby žila střídavě u babičky v Brandýse a u strýčků v Litvínově a Praze. V Praze se seznámila s Františkem Ničem, za kterého se provdala. V roce 1945 před koncem války odešli k manželovým rodičům do Jedomělic, kde se manžel František připojil k partyzánům. V  padesátém roce se přestěhovali do Slaného. Ovdověla a žila ve Slaném v domě se svým vnukem.