Jiří Moravčík

„Pak už jsem začal vymýšlet, protože my jsme tam vždycky jezdili těmi škodovkami, dvakrát jsme byli na Jethro Tull ještě. A vydrželi jsme to, škodovky vydržely, dojely zpátky a pak jsme začali vymýšlet autobus. Tam ale normálně nešlo autobus objednat. Já jsem měl mamku v ČSAD, takže tam to bylo dobré. A my jsme vždycky potřebovali sehnat razítko SSM, protože z nás nikdo nebyl v SSM a neměl razítko. Tak se to vždycky, za půl litru borovičky byl štempl a mamka objednala autobus, my jsme vyjeli a ona říkala: ,Hlavně neudělejte žádnou ostudu.´A já říkám: ,Ne, ne, ne.´ Takže jsme jeli na koncert a první takový velký koncert, co jsme udělali autobusem, byl obrovský koncert pro lidská práva Amnesty International a to tam hrál Bruce Springsteen, Sting, Peter Gabriel, Tracy Chapman. No prostě začalo to ve čtyři hodiny a ještě nějací Maďaři tam byli předtím a tak jsme jeli tím autobusem. Dojeli jsme tam a teď lístky jsme koupili a na koncert. Ve čtyři to začalo, o půlnoci skončil Sting a teď měl začínat ten Springsteen a kdosi říkal: ,On hrává dlouho.´ A já říkám: ,To bude tak hodinu a půl. No, Sting skončil, ve čtyři ještě lítal s kytarou po bednách, takže ve čtyři to skončilo, my jsme dojeli v jednu další den, a jak jsme vystupovali, tak samozřejmě, do práce jsme už nešli, to se nedalo. A šli jsme na Korunu to hnedka řešit všechno. Ale ještě, jak jsme vystoupili, tak ten řidič mi říká: ,Pane Moravčík, já když jsem vás ráno viděl, ty máničky všechny, tak jsem dostal i strach. Ale jestli někam pojedete, hned jedu s váma. S váma byla perfektní prdel. Kdybyste věděl, co mně se stalo minulý týden. Já jsem tady byl na zájezdu po stezce Vladimíra Iljiče Lenina někde na Rysy. Oni mně tak zablili autobus, že jsem ho čistil celou neděli.´ Takže jsme měli dobré renomé, mamka byla spokojená, říkám: ,Hned to řekněte mojí mamce.´ Ta byla spokojená, takže všechno dobré, tak to byly tyto naše výlety a takové, kdy jsme se setkávali s tou muzikou živě - a s tou vrcholnou."