Eva Merclová

* 1931  

  • „V rozhlase bylo, že 12. května přijedou do Prahy děti, takže z rozhlasu se to všichni dověděli, a přišli příbuzní a tak si nás rozebrali. My jsme naštěstí měly babičku, která nás potom dále vychovávala a pečovala o nás, jak jsem říkala, že měla tu vilku na Žižkově, tak tam jsme pak bydlely, vystudovaly jsme... Měly jsme velké štěstí, že jsme tu babičku měly… Bylo jí čtyřiašedesát, když jsme přišly. Z dnešního hlediska to není žádný věk, ale stejně, vychovávat dvě holky, čtrnáct a jedenáct let… Někdy se stalo, že ti sourozenci byli rozdělení, třeba do rodin sice příbuzných, ale jeden byl na straně jednoho rodiče, druhý u příbuzných na straně druhého rodiče a nezacházeli s nimi třeba úplně tak jako rodiče, jak na to vzpomínali, neměli se tam třeba moc dobře.“

  • KK: “Generála Klapálka, toho jste znala…“ Paní M.: „Klapálka, generála Hasala, to jsem vám říkala, paní Hasalová tam byla s dcerou a chodily k nám uklízet, takže jsme si s nimi trošku povídaly. Pak Klapálková, Olga se jmenovala a říkalo se jí Páťa, s tou také, a ještě jsme se s ní setkaly teď, dávno, dávno po válce. Prostě potají jsme se snažili [se s nimi stýkat], ti naši, profesorka Marková, která sama byla z těch internovaných, ale byla tam jako velitelka toho našeho kinderheimu, předtím také profesor Louda, potom jeho syn, za kterého tam byl, několikrát už jsem o něm slyšela zmínku, ale už si nevzpomínám, v jaké souvislosti… Profesor Louda byl určen k hochům, ale brzy ho zase odtamtud dali pryč… Potom tam byla ještě jedna z internovaných, paní Šperlová, my jsme jí říkali teta Šperlová, to byla ohromná dáma, a taková – opravdu teta, svým citovým přístupem byla pro mnohé takovým útočištěm…“

  • „První fáze našeho věznění byla na té Jenerálce, to je zámeček tady v Praze 6, kam nás gestapo sváželo postupně. Nás tam například se sestrou dovezli asi osmadvacátého srpna, už tam bylo asi pět dětí, které už předtím odebrali z těch rodin zatčených. Gestapo sebralo rodiče a děti přivezlo sem. Nás nesebrali hned s rodiči, moje rodiče zatkli čtrnáctého července a my jsme ještě odjely na prázdniny, a když jsme se vracely z prázdnin, toho osmadvacátého srpna, tak na nádraží nás čekal strýček, babička a gestapo. Čili nás sebrali z toho nádraží asi až po měsíci ode dne, co sebrali rodiče. A zavezli nás na tu Jenerálku. A postupně asi do listopadu toho roku 42 tam přivezli další a další. Celkem nás bylo pětačtyřicet.“

  • „Svatobořice byly zřízeny jako tábor pro rukojmí těch vojáků, kteří odešli do zahraničních armád. Rodina generála Hasala, Klapálka a ještě další známí. Byl tam třeba i bratr pana Voskovce… Když byl tábor zřízen, byl tam také židovský dům –v rohu tábora. A s těmi Židy prý zacházeli hrozně. Velitel – říkali mu Punťa – to byl hrozně zlý člověk… Za nás tam už byl další, toho Punťu někam převeleli, tohle byl nějaký velitel Schuster a ten byl dost lidský. Co já si ještě pamatuji, mně bylo jedenáct, když mě sebrali, a sestře osm. On tam přišel do toho Kinderheimu, to byla taková nouzová stavba v rohu celého svatobořického tábora, a dětem povídal i pohádky. Snažil se, byl takový lidský. Za toho už k těm krutostem nedocházelo.“

  • Celé nahrávky
  • 5

    Obvodní výbor Svazu bojovníků za svobodu v Praze 6 , 24.04.2012

    (audio)
    délka: 39:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Když jsme se vracely z prázdnin, na nádraží čekali strýček, babička a gestapo

PTDC0018 ořez.jpg (historic)
Eva Merclová
zdroj: Karel Kužel

  Paní Eva Merclová se narodila 6. 7. 1931 v rodině Františka a Milady Hejlových v pražských Strašnicích, kde též chodila do školy. Otec byl podnáčelníkem sokolské župy Barákovy. V Sokole se seznámil se svou pozdější ženou a matkou paní Merclové a její sestry Hanky.  Již na začátku okupace vznikla sokolská odbojová skupina Jindra, neboť sokolové očekávali likvidaci své organizace okupanty. V roce 1939 došlo k zatčení sokolských špiček a skupina Jindra pomáhala rodinám zatčených sokolů. Mezi aktivity organizace patřila mimo jiné též podpora parašutistů, kteří chystali atentát na Heydricha. Dne 14. 7. 1942 zatklo gestapo rodiče a děti Eva a Hanka zůstaly na zahradě před domem se zapečetěným bytem. Dětí se posléze ujali přátelé z Jaroměřic nad Rokytnou, kteří jim poskytli péči po zbytek prázdnin. Když se však děti koncem srpna vracely k babičce, zatklo je na Denisově nádraží gestapo a odvezlo na Jenerálku. Tam děti zůstaly do dubna 1944, poté byly převezeny do Svatobořic na Moravě, poblíž Kyjova. Svatobořice byly zřízeny jako tábor pro rukojmí vojáků, kteří odešli do zahraničních armád, popřípadě jiných významných osobností. Když se v dubnu 1945 přiblížila k Hodonínu Rudá armáda, Němci propustili asi polovinu vězňů a zbytek spolu s dětmi přepravili do bývalého pracovního tábora v Plané nad Lužnicí. S přiblížením Rudé armády hrozily nepokoje, proto zorganizovali dospělí přesun dětí do nedalekého Turovce, kde byly ubytovány v místním hostinci až do 12. května, pak se vrátily domů. O dcery Hejlovy se postarala babička, která jim svou péčí nahradila, jak bylo v jejích silách, oba rodiče, kteří byli popraveni v Mauthausenu - matka 24. 10. 1942 a otec 26. 1. 1943. Eva Hejlová vystudovala Obchodní akademii v Resslově ulici (bývalá Československá obchodní akademie Edvarda Beneše) a rok po maturitě se vdala. V roce 1957 se jí narodil syn. Paní Merclová je aktivní členkou Českého svazu bojovníků za svobodu. V roce 1998 se zapojila do práce na pobočce příslušné k jejímu bydlišti. Svoje znalosti a zkušenosti v oboru účetnictví a ekonomiky uplatňuje ve funkci hospodářky dodnes a práce ji uspokojuje.