Eva Merclová

„První fáze našeho věznění byla na té Jenerálce, to je zámeček tady v Praze 6, kam nás gestapo sváželo postupně. Nás tam například se sestrou dovezli asi osmadvacátého srpna, už tam bylo asi pět dětí, které už předtím odebrali z těch rodin zatčených. Gestapo sebralo rodiče a děti přivezlo sem. Nás nesebrali hned s rodiči, moje rodiče zatkli čtrnáctého července a my jsme ještě odjely na prázdniny, a když jsme se vracely z prázdnin, toho osmadvacátého srpna, tak na nádraží nás čekal strýček, babička a gestapo. Čili nás sebrali z toho nádraží asi až po měsíci ode dne, co sebrali rodiče. A zavezli nás na tu Jenerálku. A postupně asi do listopadu toho roku 42 tam přivezli další a další. Celkem nás bylo pětačtyřicet.“

„Svatobořice byly zřízeny jako tábor pro rukojmí těch vojáků, kteří odešli do zahraničních armád. Rodina generála Hasala, Klapálka a ještě další známí. Byl tam třeba i bratr pana Voskovce… Když byl tábor zřízen, byl tam také židovský dům –v rohu tábora. A s těmi Židy prý zacházeli hrozně. Velitel – říkali mu Punťa – to byl hrozně zlý člověk… Za nás tam už byl další, toho Punťu někam převeleli, tohle byl nějaký velitel Schuster a ten byl dost lidský. Co já si ještě pamatuji, mně bylo jedenáct, když mě sebrali, a sestře osm. On tam přišel do toho Kinderheimu, to byla taková nouzová stavba v rohu celého svatobořického tábora, a dětem povídal i pohádky. Snažil se, byl takový lidský. Za toho už k těm krutostem nedocházelo.“

„V rozhlase bylo, že 12. května přijedou do Prahy děti, takže z rozhlasu se to všichni dověděli, a přišli příbuzní a tak si nás rozebrali. My jsme naštěstí měly babičku, která nás potom dále vychovávala a pečovala o nás, jak jsem říkala, že měla tu vilku na Žižkově, tak tam jsme pak bydlely, vystudovaly jsme... Měly jsme velké štěstí, že jsme tu babičku měly… Bylo jí čtyřiašedesát, když jsme přišly. Z dnešního hlediska to není žádný věk, ale stejně, vychovávat dvě holky, čtrnáct a jedenáct let… Někdy se stalo, že ti sourozenci byli rozdělení, třeba do rodin sice příbuzných, ale jeden byl na straně jednoho rodiče, druhý u příbuzných na straně druhého rodiče a nezacházeli s nimi třeba úplně tak jako rodiče, jak na to vzpomínali, neměli se tam třeba moc dobře.“