Před 80 lety, 17. září 1939, zaútočil na Polsko z východu Sovětský svaz. Sověti na polském území zatýkali československé vojáky a posílali je do gulagů. Jedním z nich byl Imrich Gablech.
Pro polskou armádu vzdorující od 1. září wehrmachtu znamenal sovětský vpád ránu do zad. Německá a sovětská invaze do Polska skončila 6. října rozdělením území Polska mezi Německo a Sovětský svaz.
Imrich Gablech se narodil 4. listopadu 1915 ve slovenském Hrachovišti v rodině sedláka, v jednadvaceti se přihlásil do vojenské pilotní školy. Dobře si pamatuje na učitelku dějepisu, která se v hodině před studenty rozplakala. Stalo se to tři roky po tom, co se v Německu chopil moci směšný malý a „knírkatý“ uhrančivý hulvát jménem Adolf Hitler.
Imrich věřil, že milionová československá armáda mobilizovaná v září 1938 zemi ubrání. Následná demobilizace po mnichovské konferenci působila na mladé vojenské piloty jako velezrada. Imrich Gablech se jako stovky dalších vojáků rozhodl po vyhlášení protektorátu odejít z vlasti a zapojit se do boje proti Hitlerovi za hranicemi.
Byl mezi osmi mladými muži, kteří naskákali 7. června 1939 na letišti v Piešťanech do čtyř letounů a přistáli v polském Deblinu, kde je vítali s otevřenou náručí. Poláci věřili jako kdysi Čechoslováci, že je okolní státy nenechají napospas nacistům.
Proč Poláci 1. září 1939 nestartovali a nepustili se do letecké bitvy, když je přepadly německé bombardéry? Ráno bylo mlhavé, polští piloti a Imrich Gablech sedící v kokpitech měli dvě možnosti, buď se pokusit chaoticky odlétnout a riskovat okamžité sestřelení, ale třeba s pomocí anděla strážného letoun zachránit, anebo vyskočit z kabiny a utíkat se schovat do zákopu.
Při bombardování letecké základny v Deblinu padl do bezvědomí, když se probral, objevil na nedalekém pomocném letišti provozuschopné letadlo, nasedl a uletěl do Lucku. Tady se potkal s dalšími piloty, se kterými postupovali k rumunským hranicím. Najednou jeden z polských pilotů křičí: „Zachraňte se, jsou tu bolševici! Nevěřil jsem tomu, přece nevyhlásili válku. Ale byli to Rusáci. Najednou volali: Ruky vjerch!“
V sovětském zajetí
Po zatčení přišel během osobní prohlídky o letecký zápisník i diplom leteckého pilota. Sověti je poté tři dny drželi bez jídla i vody. Pak začalo další zabavování.
„Jeden polský financ měl krásnou novou uniformu, nádherné černé holiny, jak ze škatulky. Rusák řekl svléknout a nechal mu jenom košili a spodky. Pak ještě uviděl, že má prstýnek, a povídá mu: ‚Davaj!‘ A ten marně prosil, ať mu ho nechá, že to je památka na manželku. A ten zase povídá: ‚Davaj!‘ Vzal ho za křoví, pak už bylo slyšet jenom výstřel, a bylo to. To byl první zážitek krutosti.“
Imricha jakýsi důstojník sovětské bezpečností služby NKVD odsoudil na pět let na Sibiři - do gulagu. Imrich cestoval týdny v dobytčím vagónu do pracovního tábora v sovětské socialistické republice Komi.
V táboře odmítli věřící Poláci pracovat na křesťanský svátek všech svatých. Dozorci do jednoho z baráků vtrhli, a začali vězně stahovat z postelí. Imrich to nevydržel a na jednoho zaútočil a dostal navrch ke svým pěti dalších deset let nucených prací.
Hitler udělal za války zásadní chybu. V červnu 1941 zaútočil na Sovětský svaz. Sovětský diktátor Stalin usoudil, že Němce zažene mimo jiné armádou vězňů z Gulagů. Propustil tisíce Čechoslováků a Poláků. Jako pilot byl Gablech vyslán spolu s dalšími do Anglie k RAF. Přesvědčil anglické lékař, ať mu dají příležitost.
Nemocný Imrich Gablech si už ve válce nezalétal. Pracoval v navigačním centru. Nesl zodpovědnost za letce, kteří se vraceli z bitev často s poškozenými letouny. Byl to právě on, kdo je uklidňoval a radil, co mají dělat. Po válce plánoval kariéru v československé armádě, jenomže po komunistickém puči byl, tak jako ostatní zápaďáci, vojáci z RAF, vyhozen. Pracoval u stavebních závodů, v pilníkárně, až do důchodu v podniku s obvazovými materiály.
V roce 2005 mu vyšla na Slovensku životopisná kniha „Hallo, airfield-control, go ahead! (Spomienky vojnového pilota)“. Imrich Gablech zemřel 16. prosince roku 2016 ve věku 101 let.