Pohřeb studenta medicíny Jana Opletala, který zemřel na následky střelby do studentů při demonstraci 28. října 1939, se stal studentským protestem proti německé okupační moci.
Student medicíny nebyl podle autora knihy „Jan Opletal – osudný podzim 1939“ Zdeňka Vyhlídala náhodnou obětí. Gestapo ho považovalo za vůdce studentských protestů. Do Opletala podle něj nestříleli jen vojáci, ale i ozbrojení studenti německé techniky. Právě jeden z nich Opletala zasáhl do břicha.
Čeští studenti zdravotní stav Jana Opletala bedlivě sledovali. I když byl okamžitě operován profesorem Václavem Pačesem ve fakultní nemocnici na Karlově náměstí, ze zranění se nezotavil. Zemřel 11. listopadu na zánět pobřišnice.
Jeho ostatky byly uloženy v obci Nákle u Olomouce, ale ještě před jejich odvozem proběhlo dne 15. listopadu 1939 slavnostní rozloučení s Prahou a s pražskými studenty, jak vzpomínal Miloslav Fencl, který se jako student architektury na pražské ČVUT účastnil demonstrace 28. října i pohřbu:
„Byly to tisícové davy študáků, když měl patnáctého pohřeb. Průvod šel nejdříve kolem Karláku a poté k Wilsonovu nádraží, kde byla rakev naložena, a byl odvezen do svého rodiště. Tam byl pohřben. Demonstrace pak pokračovala hlavně na Václavském náměstí. Vykřikovalo se, zpívalo se, hlavně hymna, Hej, Slované a takové věci.“
Odpověď nacistické okupační moci na sebe nenechala dlouho čekat. Hned následujícího dne se v Berlíně konala porada za účasti Adolfa Hitlera, jejímž výsledkem bylo rozhodnutí o uzavření českých vysokých škol na dobu tří let, zatčení a internace stovek studentů v koncentračních táborech a poprava představitelů studentské organizace.
