Hostem našeho podcastu je tentokrát poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar. Dostala se na frontě Ukrajina do pasti? A pokud ano, co může Západ dělat, aby se to změnilo?
Ukrajinu čekají už druhé válečné Vánoce, a Putin se v zásadě směje. Na první pohled to vypadá, že selhala jak ukrajinská protiofenziva, tak přístup Západu.
„Příliš pozdě a příliš málo.“
Tak shrnuje Jan Dobrovský svůj dojem ze západní podpory Ukrajině, především co se týče dodávek zbraní. „Že válka zamrzla, to je spíš naše vina, tedy vina Západu, než ukrajinské armády.“
Tomáš Pojar vidí otázku naší podpory Ukrajině jako klasický problém poloprázdné sklenice.
„Musíme se podívat, jaké jiné možnosti mohly nastat,“ konstatuje Pojar. „Cílem Ruska bylo dobýt Ukrajinu za tři dny a připojit ji k ruské říši. Tenhle cíl se nepovedl. Ukrajina se statečně bránila, zastavila ruský postup, a dokonce vytlačila Rusko z oblastí u Charkova a Chersonu. A letos se pokusila tento zázrak zopakovat. Tím cílem samozřejmě je dobýt každý kilometr čtvereční svého území zpět a sjednotit zemi. Ale z českého pohledu: osobně bych byl rád, kdyby se to Ukrajině povedlo, přál bych jí to, ale zatím to nevidím jako pravděpodobnou variantu.“
Může vzniknout Západní Ukrajina?
Současná situace může podle Pojara vést i k rozdělení Ukrajiny a čím větší část bude západní, tím z našeho pohledu lépe. „Pro nás by bylo skutečnou prohrou, kdyby ruský voják stál zase na hranicích se Slovenskem,“ říká Tomáš Pojar. Rozdělení by mohlo trvat dočasně, i když jak známo: „Víme, jak dlouho může trvat dočasnost...“ Takový postup ale dává smysl jen tehdy, pokud by se nám podařilo západní a svobodnou část Ukrajiny po všech stránkách dlouhodobě podporovat.
Pro další vývoj na Ukrajině tedy může být inspirací takzvaný „Adenauerův moment“, jak to Pojar nazývá. „Je to zároveň spojeno s možností větší integrace do euroatlantických a evropských struktur. Západní Německo se stalo zemí demokratickou, bohatou a bezpečnou. A zároveň ta země byla součástí jak NATO, tak Evropského společenství,“ připomíná Tomáš Pojar.
Zároveň je třeba zdůraznit, že žádné takové rozhodnutí se nesmí vést bez souhlasu Ukrajiny, natož proti její vůli. A naším úkolem je vydržet, co nejvíc přesvědčovat v Evropě i USA, že musíme držet své hranice. A ty jsou teď mimo jiné na ukrajinské frontové linii.
„Jakmile Ukrajinci dojdou k přesvědčení, že pro ně není výhodné dál bojovat, vést bojové operace a stabilizovat frontu, pak je v tom rozhodnutí musíme podpořit. Ale musí to být jejich rozhodnutí, tlak zvenčí nebude fungovat,“ zdůrazňuje Tomáš Pojar.
Chtěli jsme multipolární svět? Tak ho máme…
Pojar upozorňuje i na fakt, že i v Česku objednávají a platí výrobu zbraní jak Ukrajina, tak Holansko, USA, Dánsko a další země.
„Říká se to těžko, ale měli bychom to říkat častěji: my Češi na té válce taky vyděláváme. Naše soukromé zbrojovky odvedly za minulý rok dvě miliardy navíc do státního rozpočtu. Vydaly se tu licence za 120 miliard korun. To neplatí český daňový poplatník, naopak z toho má peníze. Jsou to placené pracovní síly...“
„Ta válka se ale nevede jen zbraněmi nebo ne jenom palnými,“ dodává Jan Dobrovský. „Vede se propagandou i podobnými operacemi jako je uprchlická vlna z Afriky. Připravují ji Wagnerovci v Africe, a nejenom oni. Proto pak Wilders vyhrává v Holandsku, proto jsou v Evropě obavy z uprchlíků. Protože to nemusí být zvládnutelné.“
„Putin chce určitě válčit do amerických voleb,“ upozorňuje Jindřich Šídlo. S jakou nadějí to ovšem spojuje? Že vyhraje Trump? „Vítězství Donalda Trumpa si Putin asi přeje, ale na druhou stranu... U Trumpa nikdy nevíte, co nastane,“ říká Pojar. Rusko si ale minimálně dělá naděje, že Amerika by se mohla znovu stáhnout do sebe a přejít do éry izolacionismu, jako už se to několikrát v dějinách stalo. Její oslabený vliv je ostatně už teď ve světě znát.
„Evropa jako celek si přála multipolární svět a stejně tak americká levice. Tak teď ho máme,“ konstatuje Pojar.
„Multipolární svět je do určité míry – v rozhodování a počtu hráčů – víc demokratický. Ale je také bezpečnější? Rozhodně ne. Budeme se muset obrátit k tvrdé obhajobě našich pozic. Jako západní, svobodná, židovsko-křesťanská civilizace. V tuhle chvíli jsme spíš v defenzivě.“
Je západní únava z války pochopitelná? Jak vlastně může vypadat ukrajinské vítězství a co je náš skutečný cíl v této válce? Do jaké míry by na Ukrajině mohly změnit situaci větší dodávky zbraní? Proč se při obraně Evropy pořád spoléháme na USA a proč je zatím utopií existence evropské armády?
Poslechněte si 79. díl podcastu Dobrovský & Šídlo.
