Františka Kyselá, roz. Pudilová

* 1934  

  • „Zavázali i oči a zavezli je do lesíku u Hraniček, kde mají dnes pomníček. Tam je zatáhli a zastřelili. Říkali jim, že půjdou k soudu. Děda je z Hraniček a říkal, že tam přišel voják a chtěl dvě půllitrový prázdný flašky. Asi za to Němci, co je zabili, dostali kořalku. Potom jak je přivezli, tak jsme se byli dívat na Františka. Měli ho tam v průjezdu. Pravou ruku měl zdviženou a dva prsty. Vepředu na hlavě měl malou dírku a vzadu všechno venku. Mozek mu vytekl. Krejčího jsem neviděla. Jak k němu přišli vojáci, tak jeho syni tam nebyli, tak starého Krejčího vzali za ně.“

  • „Vařila povidla. V síni byl kotel a z obou stran vrata. Táta byl sedlář a přišel za ním mužský a jedny vrata otevřel. Zvedl se vítr a mámě chytla sukně. My jsme s nejmladší sestrou stály na boku. Maminku svalili, v peřinách ji váleli. Měla hrozně krásný dlouhý vlasy, takový dlouhý copy, a všechno to hořelo. Tak hned doktora. Doktor měl auto, tak ji odvezl do nemocnice v Olomouci. Narodil se jí tam chlapeček a 3. října umřela. Tatínek se na Nový rok oženil, protože jsme byly čtyři děcka. Staral se také o krávu a o prase. A dědoušek, tatínkův tatínek, taky hasil. Celou ruku měl spálenou a tři prsty zkřivený. Na noze mu to vypálilo díru.“

  • „To už jsem tehdy chodila do školy a byla jsem doma. Bylo to asi ve čtyřiačtyřicátým roku a přes Loštice hnali vězně. Bylo to hrozný, strašná zima. Měli pruhovaný čepice, hadry a dřeváky. Hlídali je bachaři, vojáci se psy, a když některý musel na záchod, tak ho zastřelili. Jak šli, tak to z nich teklo. Potom jak odešli, to lidi splachovali ze silnice. Šli někde od Olomouce. Kde je hnali? Ale bylo to hrozný. Ty jejich oči. Byly to mrtvoly.“

  • „Napřed chodili po dědině, kde umístí vojáky na spaní. Tady byli dva. Jeden byl lautr Němec, rezavý jak liška, a ten bez flinty nešel ani na záchod. Ten druhý, to byl takový menší a moc příjemný člověk. Těšil se domů a říkal, že má doma čtyři děti. Ještě mě pořád muchlal, že takový má děti. To bylo odpoledne a večer odešel. Chtěl po bábi mléko. Dala mu mléko, chleba a šel poklízet koně. Tady pod naším oknem ho střelili. Doplazil se až sem. Bylo půl jedenácté a už to začalo. Vojáci vybíhali, stříleli jako blázni. Ráno asi v pět hodin, jak se začalo šeřit, tak chodili po staveních a brali chlapy. Našeho dědu pohonili po půdě, jestli tam nejsou partyzáni. Tady ale žádný partyzán nebyl.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Vranová Lhota, 17.11.2015

    (audio)
    délka: 01:56:46
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Německý voják ji odpoledne houpal v klíně. Večer ho zastřelili

Františka Kyselá ve svatební den
Františka Kyselá ve svatební den
zdroj: archiv pamětnice

Františka Kyselá, rozená Pudilová, se narodila 23. května 1934 v Lošticích. Její dětství a celý život silně ovlivnila tragická událost z 29. října 1939. Tehdy jí před očima uhořela maminka. Od té doby až dodnes žije ve Vranové Lhotě. Zažila tam, jak den před koncem války Němci málem postříleli všechny muže v obci. Nakonec je propustili, ale za život jednoho německého vojáka zaplatili životem tři nevinní obyvatelé Vranové Lhoty. Po roce 1948 se zase stala svědkem zakládání místního jednotného zemědělského družstva a systematického útlaku místních hospodářů, z nichž jeden z nejmajetnějších, František Henzl, skončil i se svými syny v komunistické věznici.