Herta Sedláčková

* 1923

  • „Chtěli jsme odejít, měli jsme už všechno nachystané na odchod. Tady to bylo zabrané 10. října 1938 a otec byl ještě den předtím v Praze obhlédnout, jak to tam vypadá. Jaké bychom měli v Praze podmínky, kdybychom se tam odstěhovali. Vrátil se zpět a říkal: ‚Vybalit, nikam se nejede.‘ Bylo to tam prý hrozné, lidé se tam hrnuli a nebylo je ani kam ubytovat.“

  • „Já jsem potom v nemocnici přišla do styku s jednou paní, která mi říkala, že byla s mojí maminkou zavřená. Nemám prý věřit, že se oběsila sama. Měla prý svázané ruce vzadu, tak se nemohla oběsit. Pro nás je to tedy otevřená otázka, zda si to udělala sama, nebo ne. Pak mi ještě chtěli pomoct, nebo mě vytrestat – hodili mi ji do cely a dali mi tam její šaty, že si ji můžu obléct. Tak jsem ji oblékla a sama jsem ji dala do rakve.“

  • „Začali jsme podporovat rodinné příslušníky těch, kteří byli zavření. Byl lístkový systém a to stačilo akorát pro vlastní rodinu, a tak jsme sháněli mouku a různé věci někde ve vesnici a napekli jsme pro ně například koláče.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Odry, 20.07.2007

    (audio)
    délka: 58:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Němečtí antifašisté v Československu
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nikdy nic není úplně čisté, každý má někde svého strýčka. Proto jsem se už po válce mezi antifašisty nezapojila

650-file (1).jpg (historic)
Herta Sedláčková
zdroj: internet

Herta Sedláčková, rozená Stachová, se narodila 21. dubna 1923 v Odrách do německé rodiny. Oba rodiče pracovali v Baťově továrně na pryžové výrobky. Otec Herty Sedláčkové Herman se před válkou angažoval v KSČ, matka Elsa do strany vstoupila v roce 1938. Po mnichovské dohodě na podzim 1938 Stachovi zvažovali vystěhovat se do Prahy, což nakonec neudělali z existenčních obav. V Odrách materiálně podporovali rodiny zavřených odbojářů a poté i ruské utečence ze zajateckého tábora. To se stalo pro rodinu osudné, neboť v létě 1944 gestapo ruské uprchlíky dopadlo a jeden ze zadržených vyzradil, kdo jim pomáhal. Pamětnici i její matku gestapo věznilo v Novém Jičíně, babičku a tetu poslali do lágru. Otec v té době již sloužil v námořní jednotce, kam musel narukovat i přes vysoký věk padesáti let. Maminka pamětnice ve vězení zahynula, ona sama se dočkala osvobození. Po válce se z lágru vrátila babička i teta. Otec, který padl do zajetí na Baltu, se vrátil až na jaře 1946. Přesto, že po válce Herta Sedláčková i její otec obdrželi status antifašistů, nemohli oni ani jejich příbuzní kvůli své německé národnosti sehnat práci a přišli i o dům.