„Poslali mě na Sprengkommando SS do Bílku u Chotěboře, tam mě instruovali, jak se odjišťují nevybuchlé bomby. Nic jsem se nenaučil, z té doby si akorát pamatuju, že: ,Nach der Sprengung nie aus der Deckung.‘ – ,Po výbuchu nikdy neopustit kryt.‘ Vedli nás tam skutečně esesáci, zřejmě se ulívali z fronty. Jeden třeba hodil granát na zem a čekal, že se lekneme – pochopitelně jsme nevěděli, co se děje. No, měli z nás legraci.
Byl jsem tam snad jediný Čech, jinak tam nějací Sudeťáci, kteří si vždycky krájeli špek. Já na ně koukal s vyplazeným jazykem, protože jsem špek neviděl celá léta.
Ve své fabrice jsem pak byl vedený jako protiletecká ochrana továrny a měl jsem na starosti kryty, což byla bezvadná ulejvárna.“
„Od zahrady Kinských nahoru, na Hřebenkách byly naskládané mrtvoly německých vojáků. Pochodoval tam nějaký transport, kolem jeli Sověti a zkosili ho kulometem. Potom také proháněli ostříhané kolaborantky, mlátili je. Na Plzeňské nosily žulové kostky a dávaly je zpátky, dláždily. To byly otřesné zážitky, o kterých se nikdy nemluvilo.“
„Devátého května skončilo povstání, koncem května nás, členy Zpravodajské brigády, demobilizovali, v červnu jsme nastoupili do bývalých kasáren SS v Nuslích. Zformovali z nás prapor a odeslali nás nejdříve do Ústí nad Labem. Tam jsme zažili začátky pogromů: běžně se dělo, že šli kluci s vlajkou, a když někdo na chodníku nesmekl, druhá řada ho šla zmlátit. Druhý, třetí den nás z Ústí přesunuli do Karlových Varů, takže už jsme nezažili velké pogromy, při kterých shazovali Němce z mostu.
Karlovy Vary byly zplanýrované, vyhořelé. Kolem Horního nádraží nestál jediný barák, všechno to bylo vybombardované. Z Varů jsme pochodovali do Chodova u Karlových Varů, kde byla porcelánka. Tam jsme si mohli za protektorátní, tehdy už neplatné peníze koupit porcelán. Můj jediný zisk z války byl, že jsem mamince přivezl čajový servis.“
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.
AI asistent Paměti národa Probádá tisíce příběhů pamětníků
Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.
Ivan Kvasnička se narodil 10. 12. 1925 v Praze. Jeho otec byl pedagog, poslanec a posléze senátor za Československou národní demokracii, za německé okupace řídil Českoslovanskou obchodní akademii v Resslově ulici. V roce 1942 byla kvůli hanlivým nápisům proti Říši, které se našly na stěnách gymnázia, celá Ivanova třída vyloučena ze studia na všech středních školách. Ivanovi a řadě jeho spolužáků se přesto podařilo dokončit maturitu na Akademickém gymnáziu. Tam se také roku 1943 zapojil do Zpravodajské brigády. Během Pražského povstání se účastnil bojů, po osvobození byl spolu s dalšími bývalými odbojáři odeslán do oblasti Sudet a tam sloužil v Revolučních gardách. Ivan Kvasnička vystudoval medicínu a pracoval jako lékař. Ivan Kvasnička zemřel v roce 2018.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
