Miloš Kvapil

„Bylo to velice využité demokratickou silou, která ještě tenkrát v Čechách nějaká byla, i když potlačovaná komunisty. Ale atmosféra na tom sletu byla fantastická, neuvěřitelně probenešovská atmosféra. Zajímavé je, že prezident Beneš někdy v té době umíral, kolem toho léta 1948. To cvičení bylo s velkou vervou a vrátili jsme se domů a byli jsme nadšení z toho, jaká to byla nádherná atmosféra v té Praze. Bohužel, pak to všechno rychle končilo. Dokonce bych řekl, že do toho léta komunisti ještě jakžtakž možná zacházeli s tím národem jakžtakž slušně. Ale po tom sletu už to začalo bejt dost krutý.“

"Kromě toho jsme jezdili na kole, lyžovali, plavali, lezli po skalách, chodili na Krkonoše, chodili tady po těch všech kopcích, v Babích je ještě doteďka chata skautská, tam jak je taková ta, když jdete do Babího, tak tam sejdete dolů k Jizeře, a ta Jizera tam dělá takový rameno, a pak teče dolů k tomu splavu. Pod mošnovskýho vlastně, benešovskýho. Takže tam ta chata je ještě teď, tam jsme jezdili o prázdninách, ale i na víkendy, protože jsme tam trávili teda opravdu… Ten skaut byl fantastickej, protože to bylo, jaksi přiblížil nás přírodě, a druhá věc, jaksi vybudoval přátelství, který jsou nezapomenutelný."

"Víte, co je battledress? Slyšeli jste to někde? To byla anglická uniforma, taková velice slušivá. Kalhoty těsný a tady byla taková jako bunda na knoflíky, a bylo to dost těsný a bylo to velice hezký. Takže vím, že jsem od něj dostal jednu tu bundu a pak jsem v tom strašně dlouho chodil. Tak to bylo pěkný."

"Ale legrační nebo zábavný na tom bylo to, že ta jedna dívka, stevardka, co tam s náma letěla, se znala s nějakým farářem, a ten farář říkal, jo, Jana Pavla, toho já znám, ten má strašně rád míchaný vajíčka! A tak, samozřejmě tyhle lidi mají vždycky ten catering strašně posouzenej a zkontrolovanej, nicméně ona z domu vzala míchaný vajíčka a papež cestou jed míchaný vajíčka."