Margareta Kulišanová

* 1930  †︎ 2019

  • „My jsme mohli zůstat, a tak jsme sklízeli – obilí, brambory. A pak přišel jeden takovej mladej člověk s matkou a ti nás zabrali. Sklepy a stodola plné všeho. My jsme odešli z našeho hospodářství do malého domku po ševci. Odtamtud potom do vnitrozemí. Zkrátka přišli a řekli, ten mladej byl asi voják Volyňák, řekl: ‚Alles meins, hinaus!‘“

  • „Američané přijeli v neděli 5. května. Nepřijeli tou cestou, co lidi čekali, ale nejhorší polní cestou. Lidi utíkali pro prostěradla a celý Milíkov byl ověnčený v bílém. To byly ty první jednotky, elita. U nás bydleli příbuzní z Chebu, moje sestřenice uměla anglicky i česky, a ta se s nimi bavila. U sousedů, kteří měli lepší dům, si udělali štáb. Nebyli u nás dlouho. Vedle ve vsi měli spoustu aut. Soused naproti měl také auto a jezdil. Měli tam spoustu cigaret a alkoholu. Jeden ten Američan si tam sedl a řekl: ‚Ten alkohol si můžete vzít.‘ Měli tam vlajky s hákovými kříži a ty nedali, ženský je chtěly na sukně. Seděl na té bedně a ty nedal. No ale začali zuřit ti, co tam byli nasazení na práce. Byl tam jeden Rusák Jušma, já jsem tenkrát byla holka, a on mi říkal: ‚Počkej, už se nebudeme ptát, jestli holky chtějí, nebo ne.‘ Byl tam potom nějaký konflikt, ale Američani tam šli, usadili je a byl klid.“

  • „Například nebylo už vzkříšení, protože všude musela být tma. Takže už to byl takový smutek, když ta válka začala. No a válka – lidi brečeli. Pamatuju, když v Milíkově sundávali zvony, všichni se sešli, když naposled zvonily, a byl to kus našeho života. Když člověk zemřel, tak zvonily zvony, na mši svatou – zvony. Zůstal tam jen ten umíráček a je tam dodnes.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Okrouhlá , 08.04.2015

    (audio)
    délka: 03:04:55
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vždy se vyplatí zůstat člověkem a chovat se ke druhým slušně

Margarita Kulišanová
Margarita Kulišanová
zdroj: archiv pamětnice

Margareta Kulišanová, rozená Meisterová, se narodila 24. listopadu 1930 v Milíkově. Rodiče se starali o osmihektarové hospodářství. Ve vsi žila německá většina, několik českých usedlíků a jedna židovská rodina. Hned po obsazení pohraničí se židovská rodina odstěhovala a české představitele státní moci na poště a stanici Sboru národní bezpečnosti vystřídali horliví členové Sudetoněmecké strany. Otec Karel jako jeden z mála zdravých mužů odvodového věku nemusel narukovat, protože měl plemenného býka a staral se o připouštění v širokém okolí. V květnu 1945 Milíkovští přemluvili jednotku Wehrmachtu ve vsi, aby ji předala bez boje. Po odchodu amerických vojáků, se kterými vycházeli velmi přátelsky, začala doba plná strachu. Někteří sousedé označení za fašisty skončili v táboru v Žandově, část lidí se hlásila dobrovolně k transportu do Německa a zbytek do nich byl zařazen bez možnosti volby. Domy ve vsi obsazovali dosídlenci. Meisterovi byli se všemi starousedlíky zadobře a byli známi svým protihitlerovským postojem. Jejich strýc Hans Prenner, sekretář ve Dvorech u Chebu, odmítl vstup do NSDAP a strávil pět let v koncentračních táborech. Zajistil, aby nemuseli do odsunu, sám však s rodinou dobrovolně odjel. Maminka pamětnice Alžběta se stěhovat nechtěla. V září 1946 se Meisterovi museli z rodného domu vystěhovat a v říjnu se spolu s dalšími několika zbylými Němci ocitli v dobytčím vagonu v Mariánských Lázních. Starší bratr Hans nečekal na transport a vydal se pěšky přes hranice. Pamětnice s rodiči a šestiletým bratrem Herbertem skončila v Běrunicích u Poděbrad, kde pracovali u jednoho sedláka za stravu a minimální finanční odměnu. Po čase se dostali na státní statek v Městci Králové, kde již žili a pracovali jako ostatní zaměstnanci. V roce 1952 se odstěhovali zpět do Milíkova. Margareta Kulišanová pracovala s otcem v lese. Seznámila se s budoucím manželem Bohumilem Kulišanem, který v té době sloužil u Pomocných technických praporů. Měl za sebou šest let strávených v borské věznici a v uranovém dole v Jáchymově. V roce 1949 totiž tiskl a rozšiřoval protikomunistické letáky, při útěku do Rakouska ho zadrželi ruští vojáci a předali zpět do Československa. Na prosbu pamětnice manžel nepřipojil svůj podpis k Chartě 77, nechtěla zažít další perzekuci rodiny. Své dvě děti vedli k plynulému zvládnutí českého i německého jazyka. Margareta Kulišanová zemřela v roce 2019.