Leonid Křížek

* 1947

  • „Takže Societas incognitorum eruditorum in terris Austria jsme obnovili jako ,societas secunda‘ a začali jsme se scházet cíleně každý druhý pátek, kdy jsme pořádali takzvané salony v bytech jednotlivých členů, většinou teda u Pavlovských nebo u mě, a vždycky byla na programu nějaká přednáška. My jsme to skutečně založili oficiálně v tom smyslu, že to byla tak trochu jako hra, že jsme jeli do té Olomouce v roce 1976 a tam jsme, na místě, kde vznikla ta Societas první – prima, tak jsme založili Societas secunda, a už jsme se oficiálně považovali za tu učenou společnost. A každý druhý pátek byl ten salon, jak jsme tomu říkali, s nějakou přednáškou. Většinou ti původní zakládající členové, a posléze i hosté, tam zpravidla přednášeli své diplomové práce, že prostě neměli hned nějaký námět. A potom, jak už se to profilovalo a jak jsme měli každý diferencované zájmy, tak už ty přednášky byly koncipovány přímo pro tu společnost neznámých učenců, a na základě toho, aby to nezaniklo, tak jsme si začali vydávat časopis, měsíčník, který jsme nazvali Acta incognitorum. A to se dělalo tak, že každý napsal ten svůj příspěvek v deseti průklepech a z toho se pak jednou za měsíc svázal ten časopis, ten sborník těchhle příspěvků, no a těch deset exemplářů se rozdalo mezi členy, což bylo tak akorát, jakože nás bylo kolem těch deseti, popřípadě bylo možné to půjčovat prověřeným kamarádům, známým a vrstevníkům a tak dále. No, a to jsme dělali desetkrát ročně, deset měsíců, a o prázdninách byla taková jako přestávka.“

  • „A my jsme při rozdílení říkali na tom odposlechu, proč máme poslouchat Američany, když nás přepadne Sovětský svaz. Takže jsme tak dost spontánně protestovali. No a překvapivě ti důstojníci řekli: ,No tak dobře, máte pravdu, tak budeme poslouchat Varšavskou smlouvu.‘ Takže jsme přeladili frekvenci, dělali jsme odposlech sovětských vojsk, poněvadž většina z nás uměla rusky, Poláci, nebo ti kluci ze Slezska se hlásili, že umí polsky, kluci ze Sudet, že uměj německy, tak ti poslouchali Němce, a Cikáni – vlastenci, tak ti poslouchali Maďary. Takže měli jsme všechny ty armády pod kontrolou asi čtrnáct dní, než někoho napadlo, že pácháme vlastizradu nebo co. Tak se to zrušilo, a ti oficíři, kteří to nařídili nebo povolili, tak některé zavřeli, ostatní vyházeli z armády a nám řekli: ,Vy jste tady dělali odboj proti Varšavské smlouvě, budete chodit na cvičení, až zčernáte.‘ Což dodrželi, já jsem byl asi osmkrát na vojenském cvičení. Takže nezapomínají soudruzi, a vracej to, vracej úder nemilosrdně.“

  • „Tenhle můj strejda byl do toho roku 1949 skautským vedoucím. Takže já jsem od něj dostal spoustu časopisů – Junák, Český skaut, Vpřed, Mladý hlasatel a Rychlé šípy, takže v tom správném věku jsem narazil tady na tento fenomén, na Rychlé šípy a skauting. A to jsem se pořád ptal rodičů a strejců, proč Skaut už neexistuje, tak oni nebyli schopni mi to nějak vysvětlit, jsem je znervózňoval. Tak já jsem tam takhle načichl tou antikomunistickou ideologií, protože v závěru, v tom roce 1948 až 1949, v těch časopisech už bylo znát, že se něco děje, že to všechno skončí, že se dělají podrazy, že ta organizace bude patrně zrušená. Takže já jsem z toho získal takovej ten dojem o té situaci, o které ty rodiče nikdy nechtěli mluvit. Ať už z obav, nebo z toho, že si mysleli, že jsem na to ještě moc mladý. Takže já jsem jednou doma, při nějaké diskusi, jsem prohlásil, že komunisti zrušili skauting a že zavírali lidi do žalářů a že jsou to svině, a rodiče se úplně zděsili, kde se to v desetiletém dítěti bere, takže mě jenom prosili, ať to neříkám ve škole. Přežil jsem tu dobu bez šrámů.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 03.07.2025

    (audio)
    délka: 01:51:22
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Šerm, to je technika, tam to musíš vyšermovat hlavou

Leonid Křížek (r. 1965)
Leonid Křížek (r. 1965)
zdroj: Archiv pamětníka

Leonid Křížek se narodil 18. srpna 1947 v Praze a pochází z rodiny poznamenané ruskou bolševickou revolucí. Od mládí se zajímal o historii a svět kolem sebe. Ve svých třinácti letech se stal členem šermířského oddílu a tento sport se mu stal celoživotní vášní. Po maturitě na gymnáziu ve Štěpánské se vyučil sazečem, čímž si otevřel cestu k pozdější práci v tisku a nakladatelství. Jeho zájem o dějiny a militaria se v roce 1965 projevil tím, že stál u založení Klubu vojenské historie. Po ukončení vojenské služby pracoval jako sazeč nejprve v tiskárně Mír 06 a později ve středisku s technologií fotosazby Digiset. Za normalizace byl zakládajícím členem nezávislé skupiny Societas incognitorum eruditorum II., která usilovala o svobodnou výměnu názorů v nesvobodné společnosti. Od roku 1977 profesně působil jako technický redaktor v Tiskové agentuře Orbis, kde se v roce 1989 zapojil do aktivit Občanského fóra. Po sametové revoluci působil jako soukromý nakladatel, překladatel a publicista. Za svůj odpor vůči totalitě přijal v roce 2020 osvědčení ministerstva obrany za účast na odboji a odporu proti komunismu. V roce 2025 žil a působil v Praze.