„Každý ať počítá s tím, že celý život je kompromis a nic se nedá lámat přes koleno.“

Stáhnout obrázek
Lotte Kozová, roz. Lebovičová, se narodila 19. července 1925 v severočeských Teplicích. Její matka Gertrude, roz. Langhansová, také pocházela z Teplic, ale otec Max Lebovič se do města přiženil až z Podkarpatské Rusi. Lotte měla o čtyři roky mladšího bratra Bernharda, který později zahynul během šoa. V souvislosti se záborem Sudet v roce 1938 se museli Lebovičovi z rodinné vily v Teplicích stěhovat přes Prahu a Piešťany na Slovensku do Sineviru na Podkarptské Rusi, kde bydleli otcovi rodiče. V roce 1941 musela celá rodina nastoupit do transportu na východ. Více než čtyři měsíce pak strávili na cestě. Žili ve vagonech, po nádražích a v různých ohrazených prostorech. V lednu 1942 z transportu (internace) utekli s pomocí otcova bratra v německé sanitce. Po útěku se skrývaly děti s matkou dočasně v Chustu, otec v Mukačevě. Pravděpodobně po udání byli matka s bratrem zatčeni maďarskými četníky a později zavražděni v lese za Sinevirem. Lotte se podařilo uniknout. Skrývala se pak po různých rodinách - převážně v Budapešti a na budapešťském předměstí. Poslední měsíce války žila společně s otcem a tetou na budapešťském předměstí Köbanya v pronajatém domku. Všichni používali falešnou identitu a zakoupené cizí doklady. Po příchodu sovětské armády se Lotte Kozová stala svědkyní různých násilností páchaných sovětskými vojáky na maďarském obyvatelstvu. Do rodných Teplic se vrátila v srpnu 1945. Zatímco otec se rozhodl pro odchod do Palestiny, Lotte již v Teplicích zůstala a provdala se v roce 1947 za Ladislava Kozu. O rok později se jim narodil jediný syn Petr. Lotte Kozová po válce nejdříve pracovala několik let v Narpě a později 38 let ve sklárnách Kavalír. Po odchodu do důchodu ještě 15 let působila jako turistická průvodkyně v Čechách i v zahraničí.