„Dopis musel být na cigaretových papírkách, aby nebyl objemný. My jsme dopis zcenzurovali, aby v něm nebyla uvedená jména, případně bydliště. Cenzura byla oboustranná a týkala se i dopisů, které přicházely.“

Stáhnout obrázek
Zdeněk Kovařík se narodil 24. února 1931 v Hradci Králové. Od mládí se aktivně účastnil skautského hnutí. Po komunistickém převratu v únoru 1948 se stal jednou z mnoha obětí likvidace skautingu. Byl zatčen 29. září 1950. Poté strávil půl roku na samotce ve vyšetřovací vazbě StB. V březnu roku 1951 byl ve veřejném procesu spolu s dalšími skauty odsouzen podle paragrafu 231 za údajné spojení s cizí velmocí a pokus o přechod hranic na 11 let. Putoval na Jáchymovsko na těžbu uranu. Nejprve byl asi na 5 měsíců umístěn na pověstnou „věž smrti“. V táboře „L“ strávil celkem dva a půl roku. Poté byl přemístěn do tábora Nikolaj. Společně s Antonínem Husníkem se mu na Jáchymovsku podařilo vybudovat unikátní poštovní spojení mimo lágry přes manžele Balouškovy, které fungovalo v letech 1951-55. Zdeněk Kovařík se dostal na svobodu v září roku 1955, když mu byl původní trest snížen o šest let. V civilu si našel místo v Severostavu jako elektrikář, později pracoval v cukrovaru. Po revoluci 1989 spoluzaložil pobočku Konfederace politických vězňů v Hradci Králové, jejímž je dnes předsedou. Zastává rovněž funkci místopředsedy celorepublikové Konfederace politických vězňů.