Vavřinec Korčiš

* 1948

  • „[Mistrovi v tiskárně] jsem řekl, že to dělám kvůli tomu, že když někdo napíše nějakou knížku a jde to nabídnout nakladatelství, tak jsem říkal, že to líp působí, když dá ten rukopis svázaný. Tak mi ze začátku věřil, skočil mi na to a pak mu estébáci vysvětlili, že to tak není, že to nedělám jako rukopisy a že to je… [samizdat]. Tak třeba Morový sloup od Seiferta, toho jsem svázal asi dvě stě kusů. Vaculíka – Snář... Myslím, že to byly stovky knih, co jsem dělal. O tom má nejlepší přehled [Jiří] Gruntorád. Ten ty moje vazby umí poznat, protože jsem byl takový netypický.“

  • „Bydlel jsem ještě u Petrušky [Šustrové] a jednou, myslím, že byla sobota, spíme a někdo zvoní. A Petruška šla otevřít. Přišla a říkala, že za dveřma jsou takový dva divní pánové a že to budou asi moji známí z kriminálu. Šel jsem, otevřel jsem dveře a tam byl [Ludvík] Vaculík s [Ivanem] Klímou, kteří se přišli zeptat – slyšeli, že vážu knížky, tak jestli bych nechtěl dělat [edici] Petlici, tak jsem se s nimi domluvil. Vždycky byl někdo, kdo zajišťoval přepisování, a někdo, kdo ty knížky vázal. Tak mě spojili s Karolem Sidonem, který zajišťoval přepisování, a já jsem mu to vázal. A protože jsem v té době dělal ve státní tiskárně a měl jsem... dělal jsem tam gumové formy na lisu, z gumy, tak jsem ten lis používal ke zlacení. Takže jsem měl i zlacené nápisy na vazbách knih. Dole chlapi u řezačky, kteří ořezávali papíry, co šly z rotaček, a dělali z toho archy, tak ti mi ořezávali knížky. Všichni věděli, o co se jedná, a pomáhali mi.“

  • „Pak jsem dostal dopis od Petrušky [Šustrové], který mi tam předala nějaká vrátná. A [psala], že jí řekli, že když se přihlásím [na policii], že ji pustí, aby se mohla starat o Ivánka. Stejně jsem tomu nevěřil, ale šel jsem zabouchat na vrata Ruzyně. A zabouchal jsem a otevřel mi ten, co hlídal vrata, nějaká ostraha. A já jsem říkal: ‚Chce se mnou mluvit kapitán Horák.‘ Myslím, že se jmenoval Horák. A on říkal: ‚Máte na něj telefon?‘ Řekl jsem že nemám. A on říkal: ‚No tak a co mu chcete?‘ Já, že [kapitán Horák] chce se mnou mluvit. Musel jsem ho přemlouvat, aby ho sehnal, toho Horáka, tak někam telefonoval. A za chvilku za rohem vyšel chlap v civilu. Bylo vidět, jak pospíchá, a když mě tam viděl, tak zpomalil, šel normálně. Přišel ke mně, představil se. A ještě jsem slyšel, že ten policajt, co ho sháněl, říká: ‚Ne, mladej.‘ On se ho ptal, jestli to není můj fotr. Starý Korčiš, nebo mladý, potvrdil, že mladý. Tak za chvilku vyběhl ze shora a pak šel ke mně. A tak se u té brány představil, já jsem se taky představil. Vedl mě dovnitř, prošli jsme za roh, tam byla vrátnice. A vrátný říká: ‚Mám ho zapsat, pán se zdrží?‘ A ten Horák mu říká: ‚Jo, pán se zdrží.‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha , 26.10.2025

    (audio)
    délka: 02:20:32
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Samizdatové knihy jsem vázal ve státní tiskárně

Vavřinec Korčiš, 2025
Vavřinec Korčiš, 2025
zdroj: Post Bellum

Vavřinec Korčiš se narodil 7. února 1948 v Rumburku do rodiny Vavřince Korčiše a Věry Korčišové, rozené Šilhánové. Vyrůstal v Horní Poustevně ve Šluknovském výběžku. Jeho otec, narozený roku 1925 v Marikové na Slovensku, byl za druhé světové války partyzánem, po válce komunistou, později chartistou a disidentem. Vavřinec Korčiš ml. studoval v Litvínově a roku 1966 nastoupil na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. Studium nedokončil a v roce 1968 přestoupil na Filozofickou fakultu UK. V prostředí pražských studentů se politicky profiloval na radikální levici a patřil k okruhu, z něhož vzniklo Hnutí revoluční mládeže (HRM). Po invazi vojsk Varšavské smlouvy se zapojil do ilegálních aktivit HRM, zejména do tisku a šíření letáků. Na přelomu let 1969–1970 skupinu rozkryla StB. Jeho partnerka Petruška Šustrová byla zatčena a odsouzena ke dvěma letům vězení. Jemu se dařilo skrývat, než se sám přihlásil příslušníkům StB. Ve vyšetřovací vazbě strávil 15 měsíců. V roce 1971 byl potrestán délkou již vykonané vazby a propuštěn. Po návratu z vězení s Petruškou Šustrovou založil rodinu. Pracoval jako dělník v tiskárně a v Metrostavu. Po celé období normalizace byla rodina pod dohledem StB. Roku 1977 podepsal Chartu 77 a za normalizace patřil k méně viditelným, ale důležitým osobnostem disentu; podílel se mimo jiné na výrobě a vazbě samizdatu pro edici Petlice. Po listopadu 1989 působil v prezidentské kanceláři Václava Havla a poté na ministerstvu vnitra, kde se podílel na proměně polistopadového bezpečnostního aparátu. Obdržel osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu. V době natáčení (2025) žil v Lovosicích.