Marie Kastnerová

* 1927

  • „Měla jsem řetízek, hodinky, prstýnky, náušnice. Když mě pustili [z vězení], nic z toho mi nevrátili. Přitom to vrátit měli. [Takže] jsem neměla ani korunu. A řekli mi, že [mám jít] buď do JZD, nebo do Horní Břízy, kde byla keramička. Byly tam takové různé dřevěné formy, stůl a vedle hromada hlíny. Ta se dávala do forem a ty pak na pec. Když to uschlo, tak se to vyklopilo a odevzdávalo. Takže já jsem týden chodila v tom, co jsem měla na sobě, protože jsem neměla do čeho se převléknout. Večer jsem si vždy vyprala spodní prádlo a punčocháče. A ráno jsem si to vzala na sebe. Takže jsem na sobě někdy měla mokré kalhotky, [protože do rána neuschly.]“

  • „Když jsme byly zavřené v té Žihli, natáčely jsme si vlasy na papírky. Dělali tam civilové i mladí lidi tam byli, tak jsme si sháněly noviny a natáčely jsme si vlasy. A byla tam ta hnusná bachařka, co jsem o ní říkala, že nás tak osahávala. Ta byla zlostná, protože jsme chodily bez šátku, když jsme měly ty vlasy trošičku natočené. Tak nás zavolala, šly jsme všechny na dvůr, a chlap – nevím, jestli to byl vězeň nebo kdo – [vzal] nůžky a všechny nás ostříhal. Ostříhal nás ale takovým způsobem, že vzal vlasy, ustřihl, [další pramen,] ustřihl. Takže vlasy byly [střídavě] dlouhé a krátké. [Vypadaly jsme] prostě hrozně, jako strašáci do zelí. Tím pádem jsme zase musely ty šátky nosit.“

  • „Vracela jsem se domů [od tety z Berouna]. Ve Svojšíně jsem vystoupila z vlaku a tam jsem měla přesednout na lokálku, která jela do Skviřína. Tam ke mně přišli dva chlapi, chytli mě a hodili mě do auta, kam mi hodili hrušku. Ptala jsem se: ‚Kam mě vezete?‘ A oni mi odpověděli: ‚Drž hubu!‘ Tak jsem nevěděla nic. Odvezli mě do Tachova, kde jsem byla sama na cele. A nevěděla jsem, že vedle mám zavřenou maminku. Pak jsem jednu noc uslyšela nějaký rámus, tak jsem se snažila vyšplhat na okno. Chytla jsem se toho okna a koukala jsem, co se [venku] děje, a oni tam za ruce táhli po zemi mého bratra.“

  • „Mistr mě dal zaučit k Barušce, která už bohužel není. Řekla své mamince, že [nemám co na sebe]. Ona bydlela mimo Plzeň, v Příšově, tak mi její maminka zabalila oblečení a další [nezbytnosti] a ona mi plnou tašku těch věcí přinesla do práce. Jenže Baruška byla taková, a já taková, tak mi to bylo všechno velké. Ale mně to bylo jedno, protože jsem měla suché a čisté [oblečení]. Tak jsem v tom chodila. A párkrát jsem – tam jezdil vlak, tak jsem párkrát odpoledne seděla... Seděla jsem tam a říkala jsem si, že až pojede vlak, že tam skočím. Ale pak jsem si řekla: ‚Ještě mám někde maminku a bratra.‘ Chtěla jsem je vidět.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň, 23.08.2022

    (audio)
    délka: 01:59:26
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Sebrali mě v letních šatech, ve kterých mě pak z kriminálu vyhnali do mrazu

Marie Kastnerová brzy po válce
Marie Kastnerová brzy po válce
zdroj: archiv pamětnice

Marie Kastnerová se narodila 22. srpna 1927 v Zahořanech u Milevska do zemědělské rodiny. Její rodiče se jmenovali Marie a František Řezníčkovi. Rodina bydlela v malé osadě Pelechy pod Koňským vrchem. Marie pamatuje na život za války i osvobození Rudou armádou. Ještě za války se vyučila dámskou krejčovou, v oboru však nepracovala. Rodiče se pak přestěhovali do pohraničí, kde měli hospodu. Ve Skviříně se dala bez problémů chytit Svobodná Evropa, a tak ji v hospodě poslouchali. Marie byla roku 1947 nějaký čas v Praze zaměstnána jako chůva. O rok později její tatínek předčasně zemřel. Marie, její maminka a bratr byli v roce 1951 zatčeni a vězněni, byli však rozdělení. Marii věznili v Tachově, Stříbře, Plzni a opět v Tachově. Krušné okamžiky zažila ve věznici na nádraží v Žihli, kde na ně dohlížela bachařka s úchylnými sklony. Z vězení byla propuštěna v únoru 1953, a to bez koruny a v letních šatech, ve kterých ji v srpnu o dva roky dříve zavřeli. O dům i pole rodina nenávratně přišla. Důvody zatčení se dozvěděli až mnohem později. Marie měla být zatčena za to, že nesla nějakému panu Slámovi do Plzně jakýsi dopis. V té době však Plzeň znala pouze z mapy. Důvodem zatčení jejího bratra a maminky měl být poslech rádia Svobodná Evropa. Marie pak pracovala v keramičce v Horní Bříze, následně v papírně, poté ve Škodovce. Její první sňatek skončil nešťastně. Dne 14. září 1966 se však provdala za Josefa Kastnera a vychovali spolu dvě děti. Poté pracovala v zahradnictví, v chemičce a nakonec v dřevomodelářství. V době natáčení v roce 2022 žila s manželem v Plzni na Nové Hospodě a ráda trávila čas v karavanu v Podskalí na břehu Orlické přehrady. Oba se nadále věnují tanci, který je před lety svedl dohromady.