Vlasta Jurášková

* 1940  

  • „On totiž nebyl odsouzený. Když se ptal, proč je zavřený, tak mu vždycky říkávali, že ho jeho maminka špatně vychovala. Proto je tam na převýchovu. Tak si z něho ještě dělali srandu. A když odcházel, když ho propustili, protože ho tam ranila mrtvice, tak dostal zdravotní volno a pustili ho, druhý den přišli policajti, že je zproštěn veškerého trestu. Tatínek říkal: ‚Jakto? Vždyť já jsem nebyl odsouzený! Jaký jsem měl já trest?‘- ‚No, jste propuštěný. Co máte z toho.‘“

  • „Nedali nám vědět. Až ten – protože on jel ještě s jedním pracovníkem, co s ním dělal u nás. A ten přijel a říká: ‚Paní Dostalíková, nelekněte se, ale manžela vám zavřeli.‘ To bylo všecko. A my jsme tam jako třeba za ním mohli jet, do těch Pardubic. No, jenomže maminka, my jsme byli tři, tak toho měla. Pokaždé, když byla možnost, tak vzala vždycky jednoho z nás a jela do těch Pardubic.“

  • „Oni šli jak od Bystřice, tak od Vrchu. A my jsme jim šli s bratrem naproti. Naši o tom nevěděli, to bychom dostali, protože tam se ještě všude střílelo. Na rymické silnici, té hlavní, tam ještě tenkrát padli ti ruští vojáci, které Němci zahlídli a odstřelili. Tatínek nadělal hned salámy, jak se o nich dozvěděl. My máme v Kostelci na náměstí křižovatku, takže tam stál. Měli jsme tam pekaře. Pekař nadělal rohlíky a stáli na té křižovatce, a jak jeli ruští vojáci, každý dostal kus salámu a k tomu rohlíky nebo chleba. Co kdo chtěl. A potom byli u nás v hospodě. Tam byla další parta, kteří šli od Karlovic. Já jsem jim seděla na klíně a mám na to pěkné vzpomínky. Pěkné mám na toto vzpomínky.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zlín, 27.08.2020

    (audio)
    délka: 01:07:28
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Tatínka za komunismu nechali zavřít ti, co během války nejvíce hajlovali

Vlasta Jurášková v roce 2020
Vlasta Jurášková v roce 2020
zdroj: natáčení 2020

Vlasta Jurášková se narodila 17. listopadu 1940 v Kostelci u Holešova. Její otec František Dostalík byl v kraji vyhlášeným řezníkem a během roku 1944 se zapojil do protinacistického odboje. Svými uzeninami zásoboval partyzány z 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky. Vlasta Jurášková si pamatuje, jak v jejich domě během války byli ubytovaní němečtí vojáci. Jako pětiletá viděla do Kostelce přicházet Sověty. Ve městě a v jeho okolí se ještě střílelo. Po válce začali přicházet za jejím otcem komunisté a přesvědčovali jej, ať vstoupí do strany. František Dostalík to odmítl, protože věděl, že mnozí z nich patřili během války ke konfidentům. Krátce po Vítězném únoru v roce 1948 došlo ke znárodnění majetku Dostalíkových. Vlastin otec byl v roce 1950 zatčen a rok a půl internován v táboře nucených prací v Pardubicích. Vlasta měla ještě dva bratry, Břetislava a Zdeňka. Ani jedno z dětí nesmělo studovat na střední škole. Vlasta sama nastoupila po základní škole rovnou do zaměstnání a vzdělání si již nikdy nedoplnila. S manželem Janem Juráškem vychovali dvě děti, Vlastimila a Janu.