„Přišel Rusák, ruský důstojník, a že má auto, mercedesa, to byly první mercedesy, a že mu to nejezdí. Jestli by mu to tatínek neopravil. A já jsem se u toho vždycky motal. A on zjistil, že tam nemá benzín. Tak řekl, že mu to opraví, a vím, že než jsme tomu Rusovi ten mercedes vrátili, tak jsme ho jeli projet tady do Stojic. Tam jsme se otočili, tam dole, tam jsme se otočili a jeli jsme tím autem zpátky a dali jsme mu ho, že to má v pořádku.“
„To moje vysvědčení nebylo vyznamenání, ale na strojnickou průmyslovku to stačilo naprosto v pohodě. A tak škola byla zamítnutá, a i když jsem si tu přihlášku podal, vůbec se neozvali, nic, nic. Tak tedy co? Řekli mi: ,Zedník, horník... a třetí bylo Transporta.‘“
„Tam se odklízely zbraně, tam se odevzdávaly zbraně. Takže ty zbraně, který Němci museli vyhodit, tak to bylo všechno v Bažantnici. Tam jsme chodili sbírat patrony, z patron jsme vysypávali prach, vždycky jsme ulomili tu špičku, vysypali prach a vždycky jsme to zapálili a ono to krásně hořelo. To dělalo ,ssst´, krásně to hořelo. Anebo jsme nechali patrony celý a dávali jsme je pod vlak. Pod lokomotivy, který jezdily do Prachovic, to byly pěkný rány, když na to ta mašina najela.“
„Pouť byla vždycky na náměstí. Byl nálet, to byl ten největší nálet na Pardubice. Vždycky se vypínala elektrika, všechno se vypnulo. Takže všechny ty atrakce a všechno, co bylo na elektriku, se zastavilo. Vím, že jsme s klukama byli zrovna na ruském kole. Zůstali jsme stát, tak jsme potom lezli dolů. To byla neděle čtyřiadvacátého srpna, městecká pouť, a to byl ten největší nálet. To jsme utíkali do luk z města. Většina lidí utíkala do luk.“
Bohuslav Jirásek se narodil 2. června 1937 v Praze. Po dvou letech se rodina přestěhovala do Heřmanova Městce. Tam si Bohuslavův otec zřídil svou vlastní dílnu a prodejnu jízdních kol. V srpnu 1944 byl Bohuslav svědkem náletu na Pardubice. Nedlouho po komunistickém převratu se v červnu 1948 zúčastnil XI. všesokolského sletu. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let zažil Bohuslav domovní prohlídku Státní bezpečnosti. Kvůli otcově živnosti a jeho členství v Československé straně národně socialistické nemohl Bohuslav studovat na střední škole. V roce 1956 se vyučil elektrikářem a nastoupil na vojnu. Většinu výcviku strávil v Terezíně. Po návratu z vojny začal pracovat v elektroúseku Československých drah. V roce 1962 se stal členem Komunistické strany Československa (KSČ). Důvodem byla možnost dalšího vzdělání na střední průmyslové škole a jistější budoucnost pro jeho děti. Během pražského jara podepsal manifest Dva tisíce slov. V roce 1970 byl kvůli nesouhlasu s invazí vojsk Varšavské smlouvy z KSČ vyloučen. Normalizaci prožil bez větších potíží. Během sametové revoluce se účastnil demonstrací v Praze. Bohuslav Jirásek zemřel 5. srpna roku 2022.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
