Prof. RNDr., DrSc František Janouch

„On tu zodpovědnost cítil. Bojoval deset let na různých frontách proti fašismu a tak dále, a najednou si uvědomil, že režim, který pomáhal budovat, je režim diktátorský a režim, se kterým nemůže souhlasit. A to ho velice silně deprimovalo, v posledních letech života. A proto se stal jedním z nejvýraznějších a nejvážnějších kritiků komunistického režimu.“

„Dva měsíce po kongresu mi prezident švédského PEN klubu řekl, že Charta 77 dostane cenu. Byla to cena Monismanien. Udělal jsem tedy speciální postžirový účet, který jsem nazval Charta 77. Potom později jsem ho přejmenoval na Nadace Charta 77. Na tento účet přišla cena Monismanien, bylo to patnáct tisíc švédských korun. Byly to veliké peníze, protože za švédskou korunu se dostávalo asi čtyři nebo pět tuzexových bonů, a tuzexový bon měl hodnotu asi 5 korun československých. A když to přišlo, začal jsem mluvčím Charty 77 posílat po malých částkách tisíc nebo patnáct set korun, abych vyzkoušel, jak to funguje.“

„Byl mezinárodní kongres PEN klubu a předseda toho kongresu mě požádal, zda by bylo možné získat nějaké poselství z Prahy. Slíbil jsem, že se pokusím něco udělat a zavolal jsem Václavu Havlovi. Znali jsme se trochu – já věděl, kdo je Václav Havel, on věděl, kdo je František Janouch, v Praze jsme se asi dvakrát viděli na nějakých akcích. Řekl jsem mu, že jsem s Pavlem Tigridem a Gabrielem Laubem na kongresu PEN klubu a jestli by nechtěl oslovit tento kongres. Havel mi řekl, abych mu zavolal další den, což jsem udělal. Na magnetofon jsem nahrál poselství, které mi přečetl. Přeložili jsme ho s Pavlem Tigridem do angličtiny a přednesli ho na tom kongresu. To poselství vzbudilo velký ohlas.“

„V Praze byla fyzika takřka vyhubena, protože několik profesorů fyziky za války zahynulo v koncentrácích a podobně. V Praze tedy nebyla fyzikální fakulta, ale jen fyzikálně-matematická, na níž dominovala matematika a fyzika se tam někde krčila v koutě. Kromě fyziky mě zajímal i Sovětský svaz, a tak jsem se rozhodl, že se tam pokusím studovat. Maturitu jsem skládal na Sovětské střední škole, i když v té době už to bylo zase Ruské gymnázium, protože Sovětský svaz rozhodl, že už to nebude Sovětská škola, ale staré, Ruské gymnázium. Po maturitě na této škole jsem se dověděl, že budou vysláni nějací studenti na studium do Sovětského svazu.“

„Byl jsem v Kremlu, a tam jsem viděl všechny ty sovětské potentáty, byl tam i Chruščov, a překládal jsem jim. Byla to taková politická univerzita. Potom jsem viděl ty otřesené struktury po celém Sovětském svazu. Nevěděly, čí vlastně jsou, co mají dělat, jak se zachovat po té Chruščovově řeči. Pro mě to byla taky ohromná škola, i když jsem hodně těch věcí věděl od sovětských kamarádů a kamarádek. A teď jsem viděl ty důsledky toho Chruščovova projevu v jednotlivých republikách.“