Jiří Janisch

* 1926  

  • „Na 15. března 1939 si vzpomínám dobře. Už den předtím ulice, kde byly židovské obchody, to bylo všechno pomalované, vytřískané, vymlácené. Na výlohách bylo napsáno JUDE. V Jihlavě byla situace opravdu hodně špatná. Bylo tam poměrně dost židovských rodin a jejich obchodů. Všechno bylo poničené. Bydleli jsme kousek od židovské modlitebny a v Jihlavě byla také jedna synagoga. Zapálili ji, vyhořela. A modlitebna... tam je to zplanýrované. Je tam hřbitov, ale po obou židovských budovách není ani památky, je tam jen pamětní deska. Němci tam tehdy opravdu hrozně vyváděli. To byl hrozný pogrom na Židy. Všechny ty obchody pomalované červeně JUDEN RAUS. Na náměstí měl také jeden Žid stánek, vše mu zničili. Situace 15. března 1939 nebo hlavně předtím byla špatná. Nebylo radno vůbec jít do ulic, protože Němci tam hrozně řádili. A 15. března 1939 jsme šli ráno do školy, tak už tam stály německé motorky. Většinou Němci jezdili na motorkách. Už tam byli vojáci a do školy jsme už nešli, už to bylo zavřené, ale pak se vyučování zase obnovilo.“

  • „Přišli jsme do Jihlavy a matku zavolali na policejní ředitelství. Řekli jí, že když má německou národnost a československou příslušnost, má to vše změnit na německou. Matka odmítla a tím mě zachránila, že jsem nemusel na vojnu. Bylo to gesto matky. Tehdy jsem to nevěděl, ale bylo to tak, jinak bych musel narukovat na frontu. Můj bratranec, syn od sestry mé matky, byl s rodinou v Německu. Byl o dva roky mladší a musel narukovat. Shodou okolností přišel sloužit do Jihlavy. Ale my o tom nevěděli. Přišel k jednotkám SS. Teta mu dopředu říkala, aby se u nás nehlásil, že by to mohlo mít špatné následky, ale po válce jsme se o tom, že tam byl, dozvěděli.“

  • „Šel jsem ve dvě hodiny odpoledne z práce a najednou jsem cítil, že mě někdo sleduje. Došel mě a říkal, že mám nasednout. Odvezli mě na estébárnu do Hluboké ulice v Jihlavě. Říkali mi, že jsem šikovný, oblíbený v kolektivu a že by potřebovali, aby se řeklo, jak to ve společnosti vypadá, jak lidé cítí tu atmosféru, kdo je pro socialismus a tak. A říkali, že si to představují tak, že bychom se mohli scházet. Já jim řekl, že to bych nemohl dělat, že nemám povahu, abych chodil, vyzvídal a donášel. Neuměl bych to. Stále mě přesvědčovali, že jsem ta správná osoba, které lidé důvěřují, a já stále odmítal. Doma jsem to nikdy nikomu neřekl, jen tchánovi.“

  • Celé nahrávky
  • 4

    Jihlava, 19.10.2018

    (audio)
    délka: 02:13:09
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Mezi lidmi musí být důvěra

Jiří Janisch, 1948
Jiří Janisch, 1948
zdroj: archiv pamětníka

Jan Janisch se narodil 9. dubna 1926 v Lanškrouně. Společně se sestrou vyrůstal ve smíšené česko-německé rodině. Za války byl totálně nasazen a narukování do wehrmachtu se vyhnul jen díky pevnému postoji své matky. V 50. letech ho několik hodin vyslýchala StB. I přes nátlak odmítl nabídku ke spolupráci. Dodnes pracuje a ve svých dvaadevadesáti letech je pravděpodobně nejstarším pracujícím důchodcem v České republice.