Zdeněk Hrubý

* 1951

  • „To už bylo takové veselé. Až teda do 23. ledna 1990, kdy Albert Černý, což byl tehdejší poslanec, a Stanislav Devátý, což byl pozdější šéf BIS, svolali do Uherského Hradiště jednání Občanských fór z jihovýchodní Moravy. A hned po příjezdu nás šokovali sdělením, že mají ze tří důvěryhodných zdrojů, jedním z nich měla být západoněmecká rozvědka, že Státní bezpečnost a milice se pokusí v noci o státní převrat. A v podstatě nám dali úkol. Dojet domů, připravit se na to, že budeme zatčeni, vybudovat náhradní vedení, které přejde okamžitě do ilegality, a informovat stávkové výbory v podnicích, aby byly přichystány vyhlásit národní stávku. Tak bylo to šokující, jeli jsme domů se strachem, do rána jsme všechno zabezpečili a měli jsme klidné svědomí.“

  • „Chodily tam podniky, jak se chodilo na Prvního máje. Průvodem, s praporama, lidi měli ty cedule manifestační. A tam taky došlo k jedinému incidentu, o kterém vím. Za mnou přišel jeden ten účastník a řekl: ‚Zdeňku, já se omlouvám, ale já jsem to nemohl vydržet.‘ Jak prostě z jednoho podniku šel průvod, tak šel v čele jeden muž, který mu kdysi ublížil a vyhodil ho ze zaměstnání. ‚Já když jsem ho viděl v čele, já jsem prostě musel jít a dal jsem mu po hubě. Já se omlouvám, ale prostě já jsem to nemohl vydržet.‘ Tak to byl jediný incident, o kterém vím, že se v Břeclavi vůbec stal. Jinak to proběhlo v klidu.“

  • „I když teda hejtman rakouský trval na tom, že nesmíme překročit hranice, stejně neposlechli ani Rakušané, ani naši a rozebírali si ty naše lidi a převáděli je k sobě do sklepů, do hospody. A celkově podle té pozdější fotky přešlo hranice u toho Reinthalu asi tisíc lidí. A my jsme dostali potom jejich hasičské auto, dostali jsme megafony, projížděli jsme Reinthalem, tím sklepním městečkem, a vyzývali jsme lidi k návratu domů. Takže chvilku nám trvalo, než jsme to všechno projeli a než se ti lidi vydali nazpátek. A když jsme pak jeli nazpátek, tak jsme potkávali na oplátku Rakušany, kteří se vraceli, už kolísavým krokem, z poštorenské hospody. Takže to bylo vzájemné, to překročení hranic.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 31.10.2019

    (audio)
    délka: 57:24
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Když se ohlédnu zpět, jsem hrdý, že jsem dokázal v rámci možností vzdorovat režimu

Zdeněk Hrubý na chmelové brigádě v roce 1967
Zdeněk Hrubý na chmelové brigádě v roce 1967
zdroj: Osobní archiv pamětníka

Zdeněk Hrubý se narodil 10. března 1951. V roce 1968 vstoupil do tehdy nově zřízeného Svazu mládeže českomoravského venkova Juvena. Členům sdružení se například v říjnu roku 1968 podařilo narušit v Břeclavi setkání kovaných komunistů se sovětskými generály, v roce 1969 zase zesměšňovali prvomájovou výzdobu. Roku 1972 byl souzen za to, že údajně vyhrožoval místním komunistům usmrcením, nakonec vyvázl s podmíněným trestem, který byl následně roku 1974 zrušen. StB na něj od jeho osmnácti let vedla spis, kde byl označen jako nepřátelská osoba. Prohlášení Charty 77 podepsal prostřednictvím jejího tehdejšího mluvčího Tomáše Hradílka v lednu roku 1989, následně se spojil s dalšími disidenty, především s Jaroslavem Šabatou. V létě roku 1989 přivezl do Břeclavi petici Několik vět. O událostech 17. listopadu 1989 se dozvěděl ze zahraničních médií. Následně se účastnil demonstrací v Brně i v Břeclavi. Po konzultaci s Jaroslavem Šabatou inicioval vznik místní buňky Občanského fóra (OF). Organizačně se podílel i na akci Ruce Evropy, kdy několikakilometrový řetěz lidí došel až na hranice s Rakouskem, kde pak lidé ve velkém přecházeli bývalou železnou oponu. Zdeněk Hrubý zůstal v politice, stál u obnovení československé sociální demokracie. V řadách ČSSD zůstal do roku 1999.