RNDr. Čestmír Hofhanzl

* 1941  

  • „Já jsem ráno ženě řekl, to je historie. To je historie a já ji chci vidět. Já ji chci vidět, a tak jsem jel stopem kolem těch kolon, kolem těch kolon jsem se dostal do Prahy. Vrátil jsem se domů asi za týden a měl jsem čtyřicítky. Měl jsem čtyřicítky a ještě na Staroměstským mě chtěli Rusáci zastřelit. Já jsem z toho měl šok. Já jsem s nima debatil. Taky v tom osmašedesátým jsem chodil v Praze na ty demonstrace a zase jsem měl krásnou příležitost vidět, o čem jsme. Když se objevil nějaký policajt, tak všichni utekli. Všichni utekli a já jsem tam zůstával, já jsem odmítal utíkat.“

  • „Měl jsem šanci vidět, jak ta politika tady funguje. Tady to žádná pravice a levice nebyla. Tady to bylo v podstatě na samým začátku. Tady byla prostě ta dramaturgie připravená. My, i když jsme v té sněmovně poměrně demokraticky hlasovali, tak jsme stejně neměli šanci. Protože to schéma těch politických stran na samém začátku sestavili tak, že jich bylo víc. Prostě když přišlo na hlasování o důležitých věcech, tak jich bylo víc. Jediné, co se vymklo tomu schématu, co zase nikdo mimo mě nikdy neřekl, byla ta česká ústava. Česká ústava, tak jak je, jaká je, by nikdy neměla šanci projít.“

  • „Vylezl jsem na kašnu a řekl jsem: ‚Telčáci, málokteré generaci se dostane toho štěstí, že může ovlivnit svůj osud. Že může promluvit do svého osudu, nám se toho štěstí dostalo!‘ Já jsem řekl: ‚Proboha, kdo jste tady slušnej člověk, vylezte a vezměte odpovědnost za svoje městečko. Jestliže to neuděláte, až přejdou city a vášně, vylezou znovu ti hajzli a vy budete zase nadávat doma nebo v hospodě.‘ Ještě tenkrát jsem jim tam odcitoval Lenina.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Třeštice 32, 19.05.2015

    (audio)
    délka: 01:49:15
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Člověku, když je starý, zbývá jediná věc, že se za to, co dělal a jak se živil, nemusí stydět

Čestmír Hofhanzl
Čestmír Hofhanzl
zdroj: Pamět národa - Archiv

Čestmír Hofhanzl se narodil 9. října 1941 v Borovanech. Jeho rodina vlastnila pole a měla hospodářství. Po roce 1948 byl na pamětníkova otce vyvíjen nátlak, aby vstoupil do zemědělského družstva, a protože odmítl, byl internován v pracovním táboře. Čestmíru Hofhanzlovi a jeho třem sourozencům se komunistický režim pokoušel znemožnit další studium, i přesto pamětník odmaturoval na střední zemědělské škole v Táboře a později pokračoval ve studiu na Vysoké škole zemědělské, ze které přestoupil do Prahy na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, kde vystudoval biologii. Svou pracovní náplň nalezl hlavně ve zdravotnictví, v biochemické laboratoři. Během sametové revoluce na sklonku roku 1989 vstoupil do politiky. V Telči a Jihlavě se podílel na založení Občanského fóra a stal se členem Občanské demokratické aliance. Několik let působil v České národní radě, v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. V březnu 1998 spoluzakládal Stranu konzervativní smlouvy. Čestmír Hofhanzl zemřel 5. ledna roku 2020.