Strach z nečekaného zazvonění mě nikdy neopustil

Stáhnout obrázek
Hana Hnátová, rozená Lustigová, se narodila 20. června 1924 v Praze v židovské rodině. Společně s o dva roky mladším bratrem Arnoštem (1926–2011), pozdějším spisovatelem, vyrůstala v Libni. Otec provozoval obchod s textilním zbožím a matka, vyučená švadlena, se starala o domácnost a pomáhala v obchodě. Pamětnice navštěvovala obecnou školu a později libeňské gymnázium, odkud však byla v kvintě z rasových důvodů vyloučena. Krátce pracovala ve skladišti Treuhandstelle ve Španělské synagoze. Dne 20. listopadu 1942 byla spolu s bratrem, matkou a sestřenicí Věrou, která žila s rodinou Lustigových, deportována do ghetta v Terezíně; otec přijel kvůli pracovnímu nasazení na veřejně prospěšné práce o několik měsíců později. V Terezíně pracovala v jednotce zvané Hundertschaft a později v truhlárně a šicí dílně. V září 1944 byli otec a bratr transportováni do Osvětimi, kde otec zahynul, bratr Arnošt se později dostal do pracovního tábora Buchenwald. 4. října 1944 se Hana v Terezíně dobrovolně přihlásila do transportu do Osvětimi s matkou a sestřenicí Věrou. Po kratší době v Osvětimi byly vybrány na práci do pracovního tábora Freiberg, pobočného tábora Flossenbürgu, kde pracovaly v továrně na letadla. V dubnu 1944, při evakuaci tábora, odjely do Mauthausenu, kde se začátkem května 1945 dočkaly osvobození americkou armádou. Pamětnice s matkou a Věrou se vrátily do Československa, kde se sešly s bratrem Arnoštem. Po válce dostudovala gymnázium a pracovala jako obchodní korespondentka. Založila rodinu a vychovala syna a dceru. Hana Hnátová žije v Praze a v posledních letech se účastní besed o holokaustu.