Ing. Jaroslav Havelka

* 1937

  • „No, těch okamžiků bylo víc, ale ten hlavní asi vám řeknu, který mne přivedl sem. Bylo jednadvacátého srpna, když jsem poslouchal večer rádio před spaním, tak jsem slyšel zprávu, že Rusko obsadilo Československo. Já jsem šel okamžitě o dvě patra výš k mému kamarádovi a říkal jsem mu: ‚Hele, už nás okupovali.‘ Hodně se o tom mluvilo, některý říkali: ‚Kdepák.‘ Ostatní říkali: ‚Jóó, ono je to možné.‘ Já jsem nijak aktivní v té době nebyl, já jsem se nijak neangažoval do různých skupin, které dělaly pro, proti, aktivovaly něco. Já jsem to považoval všechno s odstupem jako politické manipulace. Takže když přišli Rusové, já jsem byl překvapen, tak trochu jsem si říkal před tím, že je možné, že přijdou, ale to asi ne. Mě to tedy překvapilo a to byl můj přelomový moment, když jsem zjistil, že ti Rusové opravdu přišli.“

  • "Když se naši rodiče z Chebu vrátili, po třech letech pobytu v Chebu jsme se vrátili na Moravu do Mohelnice. Můj tatínek si přivezl nákladní auto Opel Blitz a s tím Oplem Blitzem vozil, dělal autodopravu. Já jsem mu během prázdnin pomáhal, nakládal jsem cihly. A jednoho dne po prázdninách tatínek mi říká: ‚Járo‘ nebo ‚Jarku, pojď, půjdeme pro peníze. Tys pracoval, tak dostaneš výplatu, nakládal jsi cihly, tak sis vydělal peníze.‘ Tak jsme přijeli před traktorovou stanici, která se tehdy stavěla, což bylo velmi módní pro komunisty stavět traktorové stanice. To byl rok asi 49, 50 přibližně. Stavíme traktorovou stanici, no tak tatínek šel pro peníze a já jsem seděl v tom autě za volantem jako kluci dvanáctiletý, jedenáct, dvanáct let jsem měl, točil volantem. Najednou přijde jeden pán, chytne mě za ucho, otevřel auto a takhle mě vytáhnul za ucho z auta a říká mi hanlivě, nevím přesně ta slova, takže si je nechci vymýšlet, ale velmi hanlivě mi řekl: ‚Vypadni z auta a maž domů. A řekni tvé matce, ať se modlí, jestli pustíme tvého tátu domů.‘ Pán v placaté čepici, takhle na mě koukal. No tak já jsem, myslím, že jsem neplakal, protestoval jsem slovně. Přišel jsem domů, říkal jsem to mamince a maminka se rozplakala a řekla: ‚Tak už je tady máme, ty komunisty.‘ A já v duchu, aniž bych věděl, kdo jsou, co jsou ti komunisté, tak já jsem si v duchu řekl: ‚Přísahám, že nikdy nebudu komunista.‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ženeva, 13.11.2023

    (audio)
    délka: 01:20:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Čím víc překážek jsem míval, tím víc jsem byl přesvědčen, že musím ven

Jaroslav Havelka
Jaroslav Havelka
zdroj: archiv pamětníka

Jaroslav Havelka se narodil 29. srpna 1937 v moravském městečku Loštice. Tam také strávil s malou přestávkou své dětství. Po dokončení elektrotechnické průmyslovky v Mohelnici vystudoval Vysokou školu strojní a elektrotechnickou v Plzni. Zlomovým okamžikem pro něj byla srpnová invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa, kdy se rozhodl, že emigruje. První pokus nevyšel, protože jeho přítelkyni kdosi anonymně udal a večer před plánovaným odjezdem do Jugoslávie jí odebrali pas. Jaroslav Havelka se nakonec dostal do Švýcarska v roce 1970 a získal zde politický azyl. V roce 1971 se oženil a o tři roky později se manželům narodil syn. Díky jeho technickému vzdělání pro něj nebylo těžké sehnat v Ženevě práci, dlouhá léta pracoval u firmy Caterpillar, která vyráběla zemní stroje a stroje pro těžební průmysl. Krátce po svém příchodu do Švýcarska se zapojil do činnosti krajanského spolku Beseda Slovan a v roce 2007 byl zvolen jeho předsedou. V roce 2018 získal cenu Gratias Agit, kterou uděluje ministerstvo zahraničí za šíření dobrého jména České republiky. V roce 2023 žil ve Švýcarsku.