Ing. Jaroslav Havelka

* 1937

  • „No, těch okamžiků bylo víc, ale ten hlavní asi vám řeknu, který mne přivedl sem. Bylo jednadvacátého srpna, když jsem poslouchal večer rádio před spaním, tak jsem slyšel zprávu, že Rusko obsadilo Československo. Já jsem šel okamžitě o dvě patra výš k mému kamarádovi a říkal jsem mu: ‚Hele, už nás okupovali.‘ Hodně se o tom mluvilo, některý říkali: ‚Kdepák.‘ Ostatní říkali: ‚Jóó, ono je to možné.‘ Já jsem nijak aktivní v té době nebyl, já jsem se nijak neangažoval do různých skupin, které dělaly pro, proti, aktivovaly něco. Já jsem to považoval všechno s odstupem jako politické manipulace. Takže když přišli Rusové, já jsem byl překvapen, tak trochu jsem si říkal před tím, že je možné, že přijdou, ale to asi ne. Mě to tedy překvapilo a to byl můj přelomový moment, když jsem zjistil, že ti Rusové opravdu přišli.“

  • "Když se naši rodiče z Chebu vrátili, po třech letech pobytu v Chebu jsme se vrátili na Moravu do Mohelnice. Můj tatínek si přivezl nákladní auto Opel Blitz a s tím Oplem Blitzem vozil, dělal autodopravu. Já jsem mu během prázdnin pomáhal, nakládal jsem cihly. A jednoho dne po prázdninách tatínek mi říká: ‚Járo‘ nebo ‚Jarku, pojď, půjdeme pro peníze. Tys pracoval, tak dostaneš výplatu, nakládal jsi cihly, tak sis vydělal peníze.‘ Tak jsme přijeli před traktorovou stanici, která se tehdy stavěla, což bylo velmi módní pro komunisty stavět traktorové stanice. To byl rok asi 49, 50 přibližně. Stavíme traktorovou stanici, no tak tatínek šel pro peníze a já jsem seděl v tom autě za volantem jako kluci dvanáctiletý, jedenáct, dvanáct let jsem měl, točil volantem. Najednou přijde jeden pán, chytne mě za ucho, otevřel auto a takhle mě vytáhnul za ucho z auta a říká mi hanlivě, nevím přesně ta slova, takže si je nechci vymýšlet, ale velmi hanlivě mi řekl: ‚Vypadni z auta a maž domů. A řekni tvé matce, ať se modlí, jestli pustíme tvého tátu domů.‘ Pán v placaté čepici, takhle na mě koukal. No tak já jsem, myslím, že jsem neplakal, protestoval jsem slovně. Přišel jsem domů, říkal jsem to mamince a maminka se rozplakala a řekla: ‚Tak už je tady máme, ty komunisty.‘ A já v duchu, aniž bych věděl, kdo jsou, co jsou ti komunisté, tak já jsem si v duchu řekl: ‚Přísahám, že nikdy nebudu komunista.‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ženeva, 13.11.2023

    (audio)
    délka: 01:20:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu The Stories of Our Neigbours
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jaroslav Havelka
Jaroslav Havelka
zdroj: archiv pamětníka