Sláva Gajdošíková

* 1923  

  • „Strýci byli velcí sedláci. Pocházeli ze čtrnácti dětí. Véna, Saša, Josef, Milek, ti měli svoje grunty. Jejich sestry teta Nosková a Policová si také vzaly velké sedláky. Byla jsem ještě dítě, ale asi během kolektivizace najednou strýce Vénu a Sašu zavřeli a odvezli na Sibiř. Saša tam umřel a Véna tam zůstal. Měl dceru a manželku, které v sedmačtyřicátým s dalšími Volyňáky reemigrovaly do Československa, a Véna tam za nimi pak ze Sibiře přijel. Umřel v Žatci.“

  • „Fabrik moc nerozbili. Většinou rozbili jen obytné ulice. Jedna bomba spadla i na náš statek a rozbila ho. Krávy vypustili z chléva. Hořela na nich sláma. Měli jsme krávu a ta měla hřbet celý opálený, a kráva pořád žila. Hřbet měla jen holou kůži, ale pořád dojila. My jsme během bombardování vždycky někde utekli a Němci chodili do sklepa, kde měli betonový strop. Já jsem vždycky utekla do lesa za zahradou. Stejně to bylo zajímavý, že fabriky stály, a město a vesnice byly rozbitý.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Kokory, 23.08.2016

    (audio)
    délka: 03:10:51
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Na hranicích Sovětského svazu

Sláva Gajdošíková (Novotná)
Sláva Gajdošíková (Novotná)
zdroj: archiv pamětnice

Sláva Gajdošíková, dívčím příjmením Novotná, se narodila 10. února 1923 v Holovni České ve východní části Volyně spadající pod Sovětský svaz. Během kolektivizace dva její strýce, Václava a Alexandra Novotné, zatkli kvůli majetku a odvezli do gulagů, kde Václav zemřel a Alexandra propustili až za třiadvacet let, po smrti J. V. Stalina. Otec musel ukončit svou živnost a nastoupit do kolchozu, kde ho místo platu čekaly jen naturální dávky. Těžká práce mu podlomila zdraví a v roce 1937 zemřel. V roce 1942 vpadla na Volyň německá vojska a rok poté musela pamětnice na nucené nasazení do Německa. V srpnu 1942 tam zažila těžké bombardování, při němž nejen že shořelo hospodářství, kde pracovala, ale také zahynul její dobrý kamarád Michail Leonov. Po válce se ještě ve sběrném táboře v Osnabrücku provdala za Jaroslava Gajdošíka. Společně pak žili v obci Kokory na Přerovsku. V Kokorách pamětnice nejprve několik let pracovala jako školnice, pak ve vojenské autoopravně v Olomouci, následně jako svářečka v přerovských strojírnách a nakonec až do penze v JZD Rozkvět Kokory. V roce 2016 stále žila v domě, který si s manželem vlastníma rukama postavili.