Karel Floss

* 1926  †︎ 2024

  • „Vstupem do kláštera jsem se dostal do pro mne tehdy jakéhosi centra kultury, hloubky a opravdovosti. Od podzimu 1948 jsem žil v klášteře, přišel rok 1950. Zajímavé by to bylo pro některé režiséry na zfilmování, škoda, že to neví. Je známé, co přišlo v dubnu roku 1950, jak se říká, v tom roce byl odvázán ďábel ze řetězu. Na konci dubna 1950, při přepadávání klášterů, jsme se jedné noci ocitli v autobusech s pár věcmi, měli jsme jenom nějaký kufřík. Byli jsme převezení do Broumova, do toho koncentračního tábora. Tam jsme byli pár měsíců, do září, je to dobře k pamatování, protože jsme 5. září dostali povolávací rozkazy na vojnu. Čili od konce dubna jsme byli v Broumově, pak jsme se najednou ocitli na Slovensku, nejprve v Komárně v té pevnosti a pak jsme byli převezeni do Hájniků u Sliače na mnoho let. Takže jsem tam byl čtyři roky buď v tom klášteře, anebo na vojně u PTP.“

  • „A dostali jsme se, jak jsem už řekl, nejprve do pevnosti v Komárně, kde je ještě deska, že tam prošli tito lidé našeho druhu. Potom, po zhruba třítýdenním výcviku, takovým pochodovým, a tak dál, jsme strávili léta v Hájnikách u Sliače, kde jsme pracovali na stavbách. Samozřejmě, že to taky pro některé lidi bylo velmi problematické, těžké, a byla to léta velmi složitá. Byly tam i sebevraždy. Proč? Normální voják má jasno, kdy skončí, že je to na rok, na dva. Tady nám říkali: ‚Budete propuštění, až se zlepšíte, až poznáte svoje chyby.‘ Jaké to jsou, to oni nikdy neřekli. Oficiálně to byla vojna, my jsme měli i uniformy. Nejlépe to máte popsané v Černých baronech. My jsme byli černí baroni, výložky černý, to znamená černokněžníci.“

  • „Ovšem přišel rok 1948, tady je další uzel mého vyprávění. Byl jsem samozřejmě velmi dotčený Únorem. Hlavní pro mne bylo, že jsem cítil zradu na Benešovi a že to nebylo úplně čisté. To však nebylo tak úplně hlavní, protože tady se spojil můj politický vývoj s vnitřním hledáním. Tak jsem na podzim 1948 nakonec vstoupil do toho řádu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Sázava nad Sázavou, 21.08.2014

    (audio)
    délka: 01:38:13
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jsem vděčný osudu, že jsem mohl tak intenzivně zaslechnout tep dějin

Karel Floss, maturitní fotografie, r. 1945, archiv (historic)
Karel Floss, maturitní fotografie, r. 1945, archiv (historic)
zdroj: sbírka Post Bellum, archiv pamětníka

Karel Floss se narodil 19. července 1926 v Hodoníně. Dětství, dospívání a studium prožité v Olomouci formovaly jeho osobnost a životní postoje. Politické změny února 1948 ho natolik ovlivnily, že vstoupil ještě během studií do dominikánského řádu. Po dvou letech přerušila jeho řeholní život Akce K, kdy byl společně s ostatními bratry internován v broumovském klášteře. Během věznění onemocněl a málem také zemřel, protože se mu nedostalo odpovídajícího lékařského ošetření. Díky své víře a životním postojům se uzdravil a tři roky strávil na vojně v Pomocných technických praporech. Po propuštění z vojenské služby pracoval jako pomocný knihovník v institucích zemědělského výzkumu. Svého filozofického a teologického poslání se však nechtěl vzdát a mnoho let pořádal se svým bratrem v Olomouci filozofické bytové semináře. Víra v Boha mu pomáhala odolat i nátlaku Státní bezpečnosti, která se ho snažila získat jako svého spolupracovníka. Akademické činnosti se mohl naplno věnovat až po roce 1990, kdy přednášel na Palackého univerzitě. V pozdním věku se také aktivně věnoval vysoké politice a inicioval vznik Křesťansko-sociální platformy České strany sociálně demokratické, za kterou se stal senátorem v obvodu Kutná Hora. Překládal odborné knihy z němčiny a holandštiny a podílel se na založení KAM - Klubu angažovaného myšlení, nadace Světový étos, která přispívá ke vzdělanosti a výchově mladých lidí. V roce 2011 Karel Floss sepsal životopisnou knihu Bůh vždycky zatřese stavbou. Zemřel 15. května roku 2024.