Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Karel Floss (* 1926)

• narozen 19. července 1926 v Hodoníně

• roku 1945 ukončil gymnázium v Olomouci a začal studovat vysokou školu (obor klasická a slovanská filologie a později filozofie)

• v roce 1948 vstoupil do dominikánského řádu

• roku 1950 uvězněn v rámci Akce K

• následně povolán na vojnu a odveden k PTP

• v Olomouci pořádal filozofické a teologické bytové semináře

• po sametové revoluci začal učit na filozofické fakultě v Olomouci

• roku 1991 otevřel v Sázavě Letní filozofickou školu, která se posléze stala součástí nadace Vzdělávací a ekologické centrum Prokopios

• roku 1996 byl zvolen senátorem do horní komory parlamentu za Kutnou Horu

• v roce 2011 publikoval životopisnou knihu Bůh vždycky zatřese stavbou

Karel Floss se narodil 19. července 1926 v Hodoníně. V roce 1934 se rodina přestěhovala do Olomouce a toto město pamětníka ovlivnilo na celý život. Na konci třicátých let a během druhé světové války studoval v Olomouci na Slovanském gymnáziu. Naštěstí v těchto těžkých časech nebylo zrušeno a Karel Floss zde mohl pod vedením řady vynikajících osobností studovat a objevovat různé světy a kultury. Dodnes je vděčný svým učitelům, kteří mu mimo jiné otevřeli neobvykle hluboký přístup ke křesťanství.

Po maturitě pokračoval ve studiích na Masarykově a později Palackého univerzitě v oborech slovanská a klasická filologie a filozofie, avšak stále více inspirován svými učiteli tíhl k náboženství a vstoupil do řádu dominikánů. V roce 1950 byl v rámci boje proti řeholníkům internován v broumovském klášteře, který v té době fungoval jako internační tábor.

Tady se přihodilo něco, co Karel Floss dodnes považuje za jeden ze zlomových životních zážitků. Málem zemřel na zdravotní komplikace, ke kterým nebyla přivolána odpovídající lékařská pomoc, zřejmě proto, že zdejší vězni nebyli nikdy odsouzeni a vedení tábora nevědělo, jak je představit v příslušné nemocnici.

„Nějaký měsíc dva po příjezdu do Broumova jsem pocítil v útrobách strašidelnou bolest a tlak. Jako bych měl někde pod srdcem pětikilovou železnou kouli. V takovém případě se měl člověk dostat co nejdřív pod rentgen a následnou péči. My jsme byli ve sklepení, byla tam taková ošetřovna, kde bylo zhruba patnáct lidí s většími či menšími nemocemi. Starci tam dokonce umírali. Bylo tam několik sester a jakýsi člověk, který se prohlašoval za lékaře. Ovšem nikdy neměl bílý plášť, pokud si vzpomínám, byl jenom v obleku. Slyšel jsem, jak říká představené: ‚Ten hoch už nebude nikdy moct dělat nic těžkého.‘ Čili uvědomoval si, že jde o něco závažného. I já sám jsem měl jasno, že je to něco velmi těžkého, protože jsem ztratil chuť k životu, sílu jsem neměl, dokonce vím, že mě krmili.“

Nakonec se pamětník uzdravil a za dva měsíce byl spolu s některými svými druhy náhle povolán na vojnu a umístěn u Pomocných technických praporů (PTP). Po propuštění z tříleté tzv. vojenské služby koncem roku 1953 začal Karel Floss shánět práci. Brzy zjistil, že jako odpůrce režimu nebude moci pracovat ve svém oboru, ale uchytil se v zemědělském výzkumu a jako knihovník. Svého poslání pedagoga se však nechtěl vzdát a brzy začal se svým bratrem pořádat v Olomouci bytové semináře.

Jeho aktivity však neušly pozornosti Státní bezpečnosti, která ho několikrát kontaktovala, vyslýchala a marně ho přemlouvala ke spolupráci. „Roku 1961 jsem byl zatčen a asi jenom proto, že jsem měl již rodinu, jsem byl brzy propuštěn. Někteří z vyslýchané skupiny křesťanských aktivistů dostali až deset let vězení. Přestože mě nenechali v žaláři, trvale mě obtěžovali voláním na všelijaká výslechová místa.“

V šedesátých letech se Karel Floss aktivně účastnil všech kulturních příležitostí, jež umožňovala uvolněnější politická atmosféra, též vlivem Druhého vatikánského koncilu. Pomáhal mimo jiné pozdějšímu kardinálovi Františku Tomáškovi, spolupracoval s Dílem katolické obnovy a byl také jedním z tvůrců legendárního ekumenického semináře v pražských Jirchářích, kde se setkával mj. i s jeho tvůrčím duchem, profesorem J. L. Hromádkou. Po roce 1968 byl ovšem opět vystaven různým represím a omezením tvůrčích aktivit. 

Teprve po roce 1990 se mohl věnovat akademické činnosti naplno. V té době začal pracovat jako odborný asistent na Filozofické fakultě Univerzity Palackého, kde od roku 1991 působí jako docent na katedře filozofie. Své aktivity rozšířil i v rámci dlouholeté spolupráce se světoznámým teologem Hansem Küngem, který v Tübingenu inicioval Stiftung Weltethos, pod jehož vlivem založil pamětník v Sázavě Nadaci Světový Étos – Centrum Prokopios.

V prvních senátních volbách v roce 1996 se stal senátorem za Kutnou Horu (kandidoval za Českou stranu sociálně demokratickou). V dalším volebním období již obhajobu mandátu kvůli svému vysokému věku odmítl. Přesto svou politickou činnost zcela neopustil a zasloužil se mimo jiné o založení Křesťansko-sociální platformy ČSSD. Dlouhodobě byl ve straně členem ústředního výkonného výboru.

V místech jemu nejdražších, ve městě Sázava, kde žije a medituje, Karel Floss nadále rozvíjí aktivity v rámci zmíněné Nadace Světový Étos – Centrum Prokopios, která přispívá k duchovnímu rozvoji mladých lidí. Nejznámějšími akcemi se během let stala Letní filozofická škola a malířská Škola vidění, již rozvíjí v duchu pamětníkova dlouholetého přítele a spolupracovníka, akademického malíře Radoslava Kutry.

V roce 2011 vydalo nakladatelství Vyšehrad životopisnou knihu, kterou Karel Floss sepsal ve formě rozhovoru se Sylvou Fischerovou: Bůh vždycky zatřese stavbou. Pamětník je autorem řady odborných textů publikovaných mimo jiné také v zahraničí; přeložil několik knih věnujících se filozofii, vydal skripta pro studenty filozofie a je také spoluautorem Filosofického slovníku, který vyšel již v několika vydáních.