Anna Fischer

* 1927  

  • "Rodiče s ostatními sestrami museli pak na žebřiňák, odvezli je potom do Furthu, kde měli být prakticky odvšiveni, ale jestli to opravdu bylo odvšivení, to nevím. A pak je rozdělovali dál na různá místa jako Dingolfing, Franky, Würtenbersko, tam je všude rozdělovali. A moje matka mi tenkrát napsala dopis - já byla tehdy v Haselmüde - že když někde dostanou pokoj, pak je z tábora propustí. Nato jsem se zeptala svého muže a on řekl, že jsou u nás v přístěnku volné pokoje a můžou za námi přijet. Ano, tak přijely sestry s rodiči k nám domů. Můj otec tenkrát tvrdil: 'Zůstaňme hned u hranic. Poněvadž to přece nejde, aby lidi takhle vyhnali z domů!' A říkal: 'Zůstaňme tady, pak budeme hned zase doma.' Celý rok na to čekali, ale domů se už nikdy nedostali, tak se potom odstěhovali do Würtenberska, kde si někde něco našli."

  • "Ano, to dělala spousta lidí, přes Jägershof přešla spousta, přes Heuhof a tak. Přes hranici tenkrát přecházelo hodně lidí a za noci také tajně tahali věci jako například peřiny nebo mouku nebo všechno možné, jak už jsem řekla. Moje matka takhle přišla k šicímu stroji, který jí patřil, a ten stojí dneska v jídelně mé dcery. A taky k jednomu koši na nádobí, kde je plno mis, talířů a podobných věcí, ten je taky po mé matce, ten jí také patřil. To za noci vyvezli ven. Některé to ovšem taky stálo život. Když Češi zakřičeli: 'Stůj!' a nezůstal jste stát, tak stříleli."

  • "V roce 1990 se otevřela hranice a my chtěli přes Všeruby do Hyršova. A sestry jely se mnou, zašly jsme tenkrát na hřbitov a hledaly jsme hrob našeho otce. Na hřbitově byly samé kopřivy a kamení, úplná divočina. Takže jsme hrob nenašly. A když jsme chtěly pryč, jako kdyby ke mně promluvil: 'Otoč se, ty ten hrob najdeš!' Šla jsem tam tedy sama a hrob jsem našla. Takový zázrak, že? Jako kdyby mi řekl: 'Tak se přece vrať a hledej, určitě ho najdeš!' A přesně tak se to stalo. A pak jsme si u hřbitova vyrýpli malou rostlinku, lípu. Ta lípa stojí dnes vedle mé kaple, kterou jsem nechala postavit a je už takových třicet metrů vysoká."

  • "To bylo jasné, že když byla válka prohraná, že získají Češi převahu, ne? To si mohli dopředu vybírat domy, jeli do Domažlic a nechali je na sebe přepsat. Ale ne každému to holt vyšlo, jak chtěl. A teď někteří z Němců z našich vesnic jako Neukirchen, Eschlkam jezdí do Hyršova a obdělávají tam pole a louky, kde dřív bývali Němci. Kam se poděla spravedlnost? Oni tam teď jezdí a kupují či obdělávají pole. Svět je naruby. Nejdřív lidi vyženou a teď se mají zase přátelit. Ve starých lidech je pořád nenávist a mladí navazují přátelství."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Neukirchen, SRN, 05.09.2019

    (audio)
    délka: 01:20:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Odsunutá paměť Šumavy
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ve starých přetrvává nenávist, ale mladí navazují přátelství

Anna Fischer se svým automobilem
Anna Fischer se svým automobilem
zdroj: pamětník

Anna Fischer, rozená Braun, se narodila 16. července 1927 v tehdy čistě německé vesnici Hyršov (Hirschau) nedaleko Kdyně u Domažlic. Rodina vlastnila větší hospodářství a místní funkční moderní mlýn, kam chodilo hodně Čechů z okolních vesnic mlít obilí. Anna chodila před válkou do dívčí klášterní školy Chudých školských sester v Hyršově, kde se v odpoledním vyučování povinně učila česky. V roce 1938 byly řádové sestry nuceny školu uzavřít a Anna přešla do místní chlapecké školy. Po škole absolvovala tzv. povinný rok ve Furth im Wald, poté pracovala v mateřské škole ve Všerubech, ale záhy byla nasazena do zbrojovky v Klenčí pod Čerchovem. Koncem války se vrátila domů do Hyršova. Ze strachu z práce v Čechách, potažmo v Rusku, se na svátek Všech svatých roku 1945 rozhodla utéct přes zelenou hranici a usadila se ve Stachesriedu. Anna svou rodinu pravidelně navštěvovala, tajným přecházením hranice však podstupovala velké riziko. Její rodina byla odsunuta až později. Do Hyršova se Anna poprvé po odsunu rodiny podívala se svými sestrami v roce 1990. Na hřbitově našla hrob svého otce a na památku si odvezla malou lípu, která dodnes stojí vedle její soukromé kaple.“