Gila Fatran

* 1929

  • „Jídelna byla plná Židů a někomu jsme řekli – našli jsme tam i známého, co sháníme. Tak nám řekl, abychom se obrátili na toho a toho, a dal nám dvě adresy pašeráků, těch, kteří převádějí přes hranice, a řekl nám, kam se, do kterého města se máme dostat, které bude nejbližší k těmto místům, přes které se dostaneme na Slovensko. Dojeli jsme po obědě na to místo, kam nás poslal, vlakem. Když se začalo stmívat, šli jsme a přiblížili jsme se ke hranicím, tam nám dali adresu člověka, který nás převede přes hranice. To nebyl příjemný člověk. Vyšli jsme, abychom se dostali co nejblíž ke hranicím. V určitém místě řekl, že to je nejvyšší bod, kde se nacházíme, a ukázal nám dole v údolí jeden světlý bod. Ptal se nás, zda vidíme ten světlý bod. Řekli jsme, že ano. Odpověděl: ,Tam se máte dostat. Tam zaklepete a půjdete dovnitř.‘ Tam nás nechal a odešel.“

  • „Když jsme vyšli na ulici, Reli mi řekla – protože Reli si uvědomovala svou těžkou situaci, byla v jiném stavu, dítě chtělo být jen u ní v náručí, víc než u mě, v mé náruči – Reli řekla: ,Gilo, já spáchám sebevraždu. Skočím pod tramvaj. Ty zůstaneš s mými dětmi a rozhodni se, co uděláš.‘ Na to jsem jí řekla: ,Ještě nejsme v tak strašné situaci, že máš skákat pod tramvaj. Pojď, něco zkusíme.‘ Byl krásný jarní den a řekla jsem: ,Pojď, vyberme si směr. Buď tudy, nebo tamhle, není možné, že bychom nepotkali někoho, koho známe.‘ Tak se stalo, poslechla mě, šli jsme a proti nám šel jeden známý z Michalovců. Řekli jsme mu, co hledáme – hledám kontakt na přechod hranic na Slovensko. Dal nám adresu jedné jídelny, kde se setkávají ti, kdo mají adresy těch, kdo převádějí lidi přes hranice.“

  • „Z Nového Mesta, kde jsem se schovávala, začali sbírat Židy. Když jsem slyšela, že začínají sbírat Židy, navrhla jsem rodičům, jim v té době bylo kolem padesáti a něco, tak jsem jim navrhla: ,Pojďte, já vím, jak se odsud dostaneme ven, utečeme. Peníze ještě máme, utečeme.‘ Vtom se otevřely dveře a vešel jeden člověk a vyzval tatínka, aby se k němu přidal. Jen tatínka sebral, ale mě a maminku tam ještě nechal. Jakmile byl tatínek pryč, protože tatínek byl proti tomu, abychom něco udělali pro záchranu, protože on byl determinista a kromě toho pobožný člověk, a to nešlo dohromady s naším osudem. Jakmile byl tatínek venku, maminka rozpárala vnitřek mého zimního kabátu, všila mi dovnitř peníze, které jí ještě zůstaly, zase to zašila a řekla: ,Ty půjdeš ven a ty se zachráníš.‘ Já jsem řekla: ,Maminko, pojď i ty se mnou.‘ Říkala: ,Ne, protože tatínek by nevěděl, co se se mnou stalo.‘ Ona už neměla vůli žít, protože už jsme měli velmi těžkou minulost za sebou, ale přinutila mě, že se musím, musím zachránit.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Izrael, 17.11.2015

    (audio)
    délka: 01:53:16
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

I will stay but you shall escape and save yourself

Gila Fatran 2015
Gila Fatran 2015
zdroj: natáčení ED

Gila Fatran, née Ella Goldstein, was born on 8 December 1929 in Michalovice in eastern Slovakia into a religious Jewish family as the sixth and youngest child. Her father Jehuda ran a shop with paints but later focused on social work, gathering material and financial aid for poor Jewish families. Her mother Sára was a housewife and helped out in the shop. In 1939 Ella was forced to leave the state school and resume her studies at a newly-founded Jewish school. The family shop was Aryanized but as an economically-important Jew, Ella‘s father and his children were temporarily protected against deportations. The anti-Jewish pogroms intensified throughout 1942. Fearing further raids, by the end of 1943 her parents had sent the 14-year-old Ella along with her pregnant sister-in-law and her two-year-old son to Hungary. Following the invasion of Hungary by the Nazis, both secretly returned to Slovakia, reuniting with part of the family in Žilina in May 1944. In the following months they went into hiding in Žilina and later in Nové Mesto nad Váhom. Ella‘s parents were uncovered there and deported to the Seredi camp. Ella escaped and hid with strangers up until January 1945 when she found her brother and his wife with whom she hid in Žilina until the end of the war. Her parents, several siblings and many other relatives were murdered. After the liberation she graduated from a school of commerce and joined the Zionist HaShomer HaTzair movement. For two years she had worked as an educator in the HaShomer HaTzair house in Bratislava and was preparing to leave the country for Palestine. She moved to Israel legally in the fall of 1949 along with her future husband, a Slovak Jew. In Israel she changed her name to Gila and adopted her husband‘s surname Fatran. She studied pedagogy and history, obtaining a doctorate degree at the Hebrew University in Jerusalem. She researches the history of Slovak Jews during the Holocaust, publishing several studies and a monograph. Gila is a member of the Yad Vashem memorial commission which awards the Righteous Among the Nations honor. Since the 1990s she has been visiting Slovakia but permanently lives in Israel.