Gila Fatran

* 1929  

  • „Když jsme vyšli na ulici, Reli mi řekla – protože Reli si uvědomovala svou těžkou situaci, byla v jiném stavu, dítě chtělo být jen u ní v náručí, víc než u mě, v mé náruči – Reli řekla: ,Gilo, já spáchám sebevraždu. Skočím pod tramvaj. Ty zůstaneš s mými dětmi a rozhodni se, co uděláš.‘ Na to jsem jí řekla: ,Ještě nejsme v tak strašné situaci, že máš skákat pod tramvaj. Pojď, něco zkusíme.‘ Byl krásný jarní den a řekla jsem: ,Pojď, vyberme si směr. Buď tudy, nebo tamhle, není možné, že bychom nepotkali někoho, koho známe.‘ Tak se stalo, poslechla mě, šli jsme a proti nám šel jeden známý z Michalovců. Řekli jsme mu, co hledáme – hledám kontakt na přechod hranic na Slovensko. Dal nám adresu jedné jídelny, kde se setkávají ti, kdo mají adresy těch, kdo převádějí lidi přes hranice.“

  • „Z Nového Mesta, kde jsem se schovávala, začali sbírat Židy. Když jsem slyšela, že začínají sbírat Židy, navrhla jsem rodičům, jim v té době bylo kolem padesáti a něco, tak jsem jim navrhla: ,Pojďte, já vím, jak se odsud dostaneme ven, utečeme. Peníze ještě máme, utečeme.‘ Vtom se otevřely dveře a vešel jeden člověk a vyzval tatínka, aby se k němu přidal. Jen tatínka sebral, ale mě a maminku tam ještě nechal. Jakmile byl tatínek pryč, protože tatínek byl proti tomu, abychom něco udělali pro záchranu, protože on byl determinista a kromě toho pobožný člověk, a to nešlo dohromady s naším osudem. Jakmile byl tatínek venku, maminka rozpárala vnitřek mého zimního kabátu, všila mi dovnitř peníze, které jí ještě zůstaly, zase to zašila a řekla: ,Ty půjdeš ven a ty se zachráníš.‘ Já jsem řekla: ,Maminko, pojď i ty se mnou.‘ Říkala: ,Ne, protože tatínek by nevěděl, co se se mnou stalo.‘ Ona už neměla vůli žít, protože už jsme měli velmi těžkou minulost za sebou, ale přinutila mě, že se musím, musím zachránit.“

  • „Jídelna byla plná Židů a někomu jsme řekli – našli jsme tam i známého, co sháníme. Tak nám řekl, abychom se obrátili na toho a toho, a dal nám dvě adresy pašeráků, těch, kteří převádějí přes hranice, a řekl nám, kam se, do kterého města se máme dostat, které bude nejbližší k těmto místům, přes které se dostaneme na Slovensko. Dojeli jsme po obědě na to místo, kam nás poslal, vlakem. Když se začalo stmívat, šli jsme a přiblížili jsme se ke hranicím, tam nám dali adresu člověka, který nás převede přes hranice. To nebyl příjemný člověk. Vyšli jsme, abychom se dostali co nejblíž ke hranicím. V určitém místě řekl, že to je nejvyšší bod, kde se nacházíme, a ukázal nám dole v údolí jeden světlý bod. Ptal se nás, zda vidíme ten světlý bod. Řekli jsme, že ano. Odpověděl: ,Tam se máte dostat. Tam zaklepete a půjdete dovnitř.‘ Tam nás nechal a odešel.“

  • Celé nahrávky
  • 4

    Izrael, 17.11.2015

    (audio)
    délka: 01:53:16
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Já tu zůstanu, ale ty utečeš a zachráníš se

Gila Fatran 2015
Gila Fatran 2015
zdroj: natáčení ED

Gila Fatran, rodným jménem Ella Goldsteinová, se narodila 8. prosince 1929 v Michalovcích na východním Slovensku v židovské, nábožensky založené rodině jako šesté a poslední dítě. Otec Jehuda vedl obchod s barvami, později se věnoval sociální práci - získával hmotnou i finanční pomoc pro chudé židovské rodiny, matka Sára se starala o domácnost a pomáhala v obchodě. V roce 1939 musela Ella odejít ze státní školy a pokračovala v nově vzniklé židovské škole. Rodinný obchod byl arizován, ale postavení hospodářsky důležitého Žida dočasně chránilo otce a nezletilé členy rodiny před deportacemi. Protižidovské razie a soustřeďování Židů zesílily v průběhu roku 1942. V obavě před dalšími raziemi poslali rodiče koncem roku 1943 tehdy čtrnáctiletou Ellu spolu s těhotnou švagrovou a jejím dvouletým synem do Maďarska. Po napadení Maďarska nacisty se obě vrátily tajně na Slovensko, kde se v květnu 1944 setkaly v Žilině s částí rodiny. Dále se ukrývaly v Žilině a později v Novém Mestě nad Váhom, kde byli její rodiče objeveni a deportováni do tábora v Seredi. Ella utekla a skrývala se u cizích lidí až do ledna 1945, kdy vyhledala bratra a jeho ženu a do konce války se společně s nimi schovávala v Žilině. Její rodiče, několik sourozenců a velká část příbuzných byli zavražděni. Po osvobození vystudovala obchodní školu, vstoupila do sionistického hnutí Ha-šomer ha-cair. Pracovala dva roky jako vychovatelka v domově Ha-šomer ha-cair v Bratislavě a připravovala se na odchod do Palestiny. Do Izraele se vystěhovala legálně na podzim 1949 spolu se svým budoucím manželem, slovenským Židem. V Izraeli přijala jméno Gila a manželovo příjmení Fatran. V Izraeli studovala učitelství a historii, získala doktorát v oboru historie na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Zabývá se historií slovenských Židů v období holocaustu, napsala několik studií a monografii Boj o prežitie. Je členkou komise památníku Jad Vašem, která projednává udílení titulu Spravedlivý mezi národy. Od 90. let jezdí na Slovensko, trvale žije v Izraeli.