Bohuslav Eliáš

* 1931  

  • „Tatínek byl záložní důstojník, nakonec ho to stálo život v Pardubicích... nás bral na prohlídku ulic, co měl na starosti v době náletů... kdy angloamerické bombardéry lítaly přes Pardubice dále, Pardubice musely být zatemněny, aby náhodou nespadly bomby na Pardubice, což se jim stejně na začátku roku 1944 podařilo... byli jsme zrovna ve Chvojenci, kde měl děda otevřenou hospodu, a jeli jsme z pole na hromadě sena a viděli jsme, jak Američani letí v pravé poledne, letadla zářila, a pak najednou začaly padat bomby na Semtín.“

  • „Koncem války jsme věřili tomu, že nás osvobodila sovětská armáda, což nebyla vůbec pravda. Pardubice víceméně osvobodili vlasovci... ty si pamatuji, když jeli přes Pardubice od Chrudimi kolem hřbitova, tam jela celá kolona, a protože byli v Rusku, měli ruské oblečení a my jsme mysleli, že to jsou Rusové. Jásali jsme, že jedou už Rusové, jenže jsme zjistili, že to byli zajatci z ruské armády, kteří souhlasili s tím, že zůstanou v německé armádě. A protože pro ně Němci již neměli uniformy, tak zůstali v těch ruských uniformách a my jsme mysleli, že to jsou skutečně již Rusové.“

  • „Když potom (bratr) emigroval a už se věnoval tomu, čemu chtěl, tak máme hodně svědectví od lidí, co tam mají třeba příbuzné a jeli tam a vrátili se, tak jsme mnohokrát slyšeli, že by se rozdal i pro toho, kdo prostě neměl nic. Emigroval a začínal od nuly. Tak ho třeba nechal u sebe bydlet čtrnáct dní, než mu někoho sehnal, kde se mohl dohodnout na dalších krocích. Jeho přístup k lidem se diametrálně změnil, což pro nás bylo velké překvapení, protože my jsme ho brali jako přísného člověka na sebe i ostatní.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Liberec, 05.05.2015

    (audio)
    délka: 01:28:18
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Můj bratr si prosadil právo zvolit si svůj osud

Dobové foto
Dobové foto
zdroj: Pamět národa - Archiv

Bohuslav Eliáš se narodil v roce 1931 v Pardubicích jako třetí syn Vladimíra a Anny Eliášových. Jeho otec byl důstojníkem československé armády v záloze a do roku 1935 provozoval vlastní cihelnu v Chvojenci. Hospodářská krize ho však donutila odstěhovat se do Pardubic a přijmout úřednické místo. V témže roce se mu narodil syn Petr. Otec byl zapojen v odboji, ale nebyl nikdy prozrazen. Na samém konci války, 8. května 1945, zemřel otec Vladimír při střetu demonstrujících Čechů s německým obrněným vozem. Vdova se se svými pěti syny odstěhovala k svému bratrovi do Liberce. Po jeho emigraci do Kolumbie v roce 1948 měla rodina potíže. Bratr Petr Eliáš nesměl studovat teologii, a vystudoval tedy ČVUT a pracoval mimo jiné v týmu Otto Wichterleho. Nakonec odešel do Itálie a vystudoval tam; v roce 1971 byl vysvěcen na kněze. Působil pak ve Švýcarsku a patnáct let byl duchovním správcem krajanů v Austrálii. Po revoluci se vrátil do Čech a podílel se na vzniku plzeňské diecéze. Po ustanovení mons. Radkovského do funkce plzeňského biskupa zemřel Petr Eliáš zcela vyčerpán na infarkt. Bohuslav Eliáš žije stále v Liberci.