Josef Dostál

* 1947  

  • „Protože on ho někde potkal, ten tchán, a říkal, že Evžen nebyl vůbec Evžen. Oni se pozdravili na ulici, potkali se, protože byli švagři vlastně. Vždycky Evžen: ‚Co děláš, kam půjdeš?' A tentokrát šel jak omámemenej. ‚Ahoj.' ‚Ahoj,' a šel, aby ho nezastavoval, na nic se ho neptal."

  • „Dostal jsem informaci, že bych mohl nasotupit do Motorpalu, že je to strojírenskej podnik. Samozřejmě se to dělo za kulisama, čili dělo se to tam, kde příbuzní asi mluvili s panem Plockem, což mě napadlo potom. A on prohlásil, a to si velmi dobře pamatuju, protože mi to zase řekla manželka: ‚Ale já mu žádnou protekci shánět a dělat nebudu. Jeslti se chce něco naučit, tak ať nastoupí do nářaďovny. Nářaďovna je srdce podniku'".

  • „Tak já byl předveden jako ženich, kterej vchází do společnosti těch příbuznejch ze strany mé manželky. Tak jsem se dostavil i k rodině Plockových, kde jsem poprvé poznal pana Plocka a byl jsem představen jeho ženě. A můžu říct, že mě překvapilo vstřícný chování, protože samozřejmě, že už jsem byl připraven na to, že je vysoce postaveným úředníkem v Motorpalu jihlavským. Jak jsem řekl, k tomu já jsem vzhlížel, protože jsem si říkal, to by se mi líbilo, pač je to velkej podnik, já tady dělám komunál a spravujeme ledničky. Poznal jsem ho přesně. Tady nedaleko v ulici Leoše Janáčka bydleli v bytě. Měl jsem trému, to se přiznám, ale zbavil mě jí svým přístupem člověk, kterej prostě... Samozřejmě věděl jsem, že se jedná o důležitýho pána v Motorpalu, ale on měl takový fluidum, takový kouzlo, že přišel za váma: ‚Tak já tě vítám, pojď sem.' Já čekal, že to bude nějaký opatrnický očuchávání, a to nestalo."

  • „Byl tady ten pohřeb, o kterým asi jste už slyšel od pana Fürsta, ten byl krásně natočenej. Já jsem stál u hrobu jako jeden z příbuznejch. Byl tam jeho bratr s manželkou a s rodinou. Byl tam Jirka, syn Evžena, kterýmu bylo čtrnáct roků, ten tam stál. Zajímavý, a to mám pořád v hlavě, že on nebrečel. On byl zatnutej a nebrečel. Ten mladej, ten Jirka."

  • „Já si jenom pamatuju, že [...] když jsme chodili k rodičům skoro každej den na večeři jako mladý manželé, tak zase tchyně říkala: ‚Já jsem mluvila se Zdeňkou, Zdeňka byla v nemocnici. Evžen je tam popálenej.' Čili měli jsme takový informace, že hlídali ho údajně a nechtěli tam pustit nikoho než tu manželku. Tu tam teda pouštěli k němu. Ona samozřejmě plakala. Přišla, bylo to dost náročný, a říkala, že to nechápe, proč to udělal. Všichni, celá rodina, jsme na sebe koukali a říkali: ‚Proč to udělal? Proč?! My to nechápeme.'"

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jihlava, 06.02.2020

    (audio)
    délka: 01:09:01
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Jihlava, 14.02.2020

    (audio)
    délka: 01:14:40
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Rodinné zrcadlo na tisíc kousků

Josef Dostál
Josef Dostál
zdroj: Soukromý archiv Josefa Dostála

Josef Dostál se narodil 15. dubna 1947 v Třebíči a základní i střední strojní průmyslovou školu absolvoval v Jihlavě. V devatenácti letech se seznámil se slečnou Karlou Mizlerovou, neteří Evžena Plocka, se kterou se 14. října 1967 oženil. Stal se tak součástí rodinného okruhu, kde se s Evženem Plockem osobně seznámil. Od té doby se rodiny často setkávaly a navštěvovaly. Josef Dostál po střední škole nastoupil do Okresního průmyslového podniku v Jihlavě a od 1. října 1968 pracoval v jihlavském Motorpalu v nářaďovně na pozici materiálového dispečera. Jako příbuzný se účastnil 12. dubna 1969 pohřbu Evžena Plocka, který se 4. dubna 1969 upálil na tehdejším jihlavském náměstí Míru, dnes Masarykovo náměstí. Od roku 1971 pracoval na dráze nejprve jako topič parních a později strojvedoucí elektrických lokomotiv. Byla mu zde nabídnuta přihláška do komunistické strany, kterou nakonec podepsal. Od roku 1992 pracoval jako obchodní zástupce německé firmy zabývající se výrobou plastových oken. V minulosti poskytl několik výpovědí pro knižní publikace a výzkumné dokumenty zabývající se smrtí Evžena Plocka. V době natáčení žil v Jihlavě.