Antonín Doležal

* 1929  

  • „Názorový vliv? Největší autoritou byl pro nás určitě otec, který byl bojovník. Když přišla válka ve Španělsku, tak tatínek začal dělat pro Rudou pomoc a později zařizoval přechody sociálních demokratů, co utíkali z Německa přes nás do Maďarska a odtud dál. Na tomto se tatínek podílel. A řekněme si, že v té době tatínek už více tíhnul doleva. A tam byla taková věc, že přišli Alexandrovci a rodiče se šli na ně podívat do Lucerny. A nikdo se nesměl stýkat a mluvit s těmi muzikanty, to nebylo dovoleno. Ale tatínek tam k svému údivu viděl, že v tom sále jsou příslušníci, legionáři z nezávislé jednoty od Medka z pravicové části legií, kteří tam tleskali a byli v té době nadšenými stoupenci spojenectví s Ruskem. Rozumíte, ono, když se na to díváte, tak je to, viděno dnešníma očima, všechno posunuté, ale v tehdejších očích to bylo jiné.“

  • „Vedle bydlel legionář, tatínkův kamarád v penzi, a ten celou dobu, od rána do večera, poslouchal rádio, nejrůznější stanice, a sháněl celou válku zprávy. Ten tím prostě žil. Uměl rusky, jinak jazyky neuměl. A přiběhl, že slyšel: ‚Churchill, India, twenty millions‘, a říká: ‚Paní Doležalová, už je to tady! Churchill je nyní v Indii a chystá se tam dvacetimilionová armáda indických vojáků, kteří jdou na pomoc Rusům – asi nás osvobodí Indové.‘“

  • „A pak přišla okupace. Němci jezdili po Korunní třídě, měli taková mizerná auta, říkalo se tomu cirkus plechový. Tatínek byl v koupelně a pálil všechny materiály. Asi dva dny poté jsem byl v Čáslavské ulici a tam tu ulici přecházel jeden pán. Najednou začal utíkat, přijelo tam auto, z něj dva vyskákali a začali střílet. Střelili ho do nohy, já jsem se tam k tomu připletl. A ten člověk, co tam byl, kterého chytili, byl Němec. Tak jsem to říkal tatínkovi, který nic samozřejmě neříkal. Až po válce říkal, že [ten Němec v Čáslavské ulici] tam na někoho čekal. Takže tam to bylo o dětská prsíčka.“

  • Celé nahrávky
  • 4

    Praha, Dejvice, 18.07.2018

    (audio)
    délka: 02:47:08
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa: příběhy z Prahy 2
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kde je med, tam je i žluč, věci ani hrdinové nejsou jednobarevní

Antonín Doležal - mladší
Antonín Doležal - mladší
zdroj: archiv pamětníka

Antonín Doležal se narodil 20. ledna 1929 v Praze. Za studií na LF UK od roku 1948 působil jako demonstrátor, vědecká pomocná síla ve fyziologickém ústavu, volontér na patologicko-anatomickém ústavu a vedoucí fyziologické laboratoře ÚPMD v Praze 4 Podolí. Promoval v roce 1953 a následně pracoval do roku 1954 jako sekundární lékař v kladenské nemocnici. Vědeckou aspiranturu absolvoval v letech 1955-1958 a jako odborný asistent působil v letech 1958-1975. Docentem se stal v roce 1975, titul DrSc. získal v roce 1978 a titul profesor v roce 1983. Zabýval se převážně porodnictvím, šest desítek let pracoval v porodnici v Praze 2 u Apolináře, kde vedl porodnické oddělení. Je autorem mnoha odborných publikací a také románu Pařížský porodník. Na LF UK působil do roku 2014. Je držitelem mnoha ocenění, například Hrdličkovy medaile, stříbrné medaile Přírodovědecké fakulty, Pro meritis České lék. spol. J. E. Purkyně, stříbrné medaile Karlovy univerzity, Traplovy medaile, medaile Ministerstva zdravotnictví Čínské lidové republiky atd. V současné době se věnuje hypnóze a práci na Fakultě tělesné výchovy a sportu v Praze 6 a jako soudní znalec v oblasti porodů. Se svou ženou žije v Praze-Braníku.