Michal Čonka

„Víte, každý si to nějak vysvětlí jinak. Pro mě to nic neznamená, já jsem se za to, že jsem Rom, nikdy nestyděl, ale byl jsem na to hrdý. Třeba vám řeknu, jak jsme byli u autobusu, teda u autobusu jsme jezdili. Vy se na to nebudete pamatovat, nejdřív jsme jezdili s průvodčími, já jsem tam nastoupil v šedesátým. Přesně za patnáct roků jsem skončil, v pětasedmdesátým. A potom jsme měli pokladny, to bylo u řidiče, tam jste to hodila, to bylo za šedesát, pak za korunu jízdenka, to dneska už tomu nikdo nevěří, a tak se cvaklo. Bylo hodně případů, že byli špekulanti, že tam to málo peněz, co se nasbíralo, to nemohlo být nikdy moc, a oni si udělali klíč a vybrali i to málo, co tam bylo. A nás bylo šest Romů, a tam ani podezření nebylo, že by se někdo o to pokusil, něco takového, co jsme jezdili. Nás vždycky dávali za vzor u vedení.“