Milada Chvátalová

* 1945

  • „Já vím, že on dělal nějaké sbírky takové. Že většinou lidi neměli nic, každý přijel s dvouma kuframa a potom místní lidi nosili nádobí a oblečení a já nevím co… Vím, že se to tam potom rozdělovalo, každý si bral. To bylo hned ještě v tom šedesátém devátém, ještě ty začátky. Ale potom, jak už začali lidi pracovat a měli to, tak pak už ani strýca nepotřebovali (smích).“

  • „Jezdila jsem potom pomáhat překládat. Pak se v té slévárně zaměstnaly, tady [v Československu] byly ženy, které byly soustružnice, že? Anebo jeřábnice. To tady [v JAR] neexistovalo v té době. Tady všecky ženy málo pracovaly. Byly akorát zdravotnice, učitelky anebo jako sekretářky. A zvlášť když měly malé děti, tak byly všechny doma jako v domácnosti. A teď vám přijela a chtěla místo soustružnice a oni se tam na ně chodili dívat…“

  • „Tenkrát [1947] všecko jelo, všecko bylo fajn a najednou takový skok, že o všecko přišli, všecko jim zebrali. Maminka učila na hudební škole – nesměla učit. Tatínka vyhodili z práce a už to začlo. Pak už dělal jenom skladníka. A celou dobu od toho osmačtyřicátého [byli] pronásledovaní. A strýc, bylo tam, že [otcův] bratr je v zahraničí, takže vyloženě že [jsou] buržoazie, proti komunismu. Babička ta tomu ještě dala korunu, vykřikovala: ‚Moje vnučky, kdyby šly do pionýru, tak je na tom šátku radši oběsím!‘ Když bylo něco ve škole, abysme šly do pionýra, to bylo zakázané. Vysloveně to přivedli k tomu, že když jsem měla jít studovat, tak to nebylo možné, [že]: ‚Do JZD.‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brits, 22.04.2022

    (audio)
    délka: 01:33:35
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Brits, 18.05.2022

    (video)
    délka: 02:17:43
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nevěřili jsme tomu, že se to obrátí a my se vrátíme. To bylo pro nás překvapení

Milada Chvátalová, distanční natáčení v roce 2022
Milada Chvátalová, distanční natáčení v roce 2022
zdroj: Post Bellum

Milada Chvátalová, roz. Čížkovská, přišla na svět 9. června 1945 v Bzenci na Slovácku. Pochází z rodiny vystudovaného vinaře Antonína a učitelky hudby Milady Čížkovské. Otcův nejmladší bratr Zdeněk Čížkovský, tehdy učitel v Domaníně, roku 1948 utekl do zahraničí a nakonec se stal knězem a misionářem v Jihoafrické republice (JAR). Po zákazu živnosti přišla rodina pamětnice o prosperující velkoobchod s ovocem a zeleninou. Milada ani její sestra Dana nemohly z kádrových důvodů vystudovat školy, které si vybraly. Milada nakonec absolvovala na jazykové škole v Brně a krátce působila v Čedoku. Ve dvaceti letech se vdala za Milana Chvátala, slévárenského inženýra metalurgie, a společně se přestěhovali do slovenského Martina. Zde získala pamětnice místo technické překladatelky v podniku, kde byl zaměstnán i manžel. V Martině je roku 1968 zastihla invaze armád států Varšavské smlouvy a bezprostředně po ní emigrovali. S dvěma malými dětmi strávili asi měsíc v Rakousku. Nakonec se přes Švýcarsko dostali až za strýcem do JAR, kde žijí dodnes na farmě nedaleko Pretorie. Do emigrace odešla záhy i Miladina sestra Dana, která se usadila v Kanadě. Strýc Zdeněk Čížkovský se roku 1991 vrátil natrvalo zpět do Československa a jako člen kongregace oblátů Panny Marie Neposkvrněné působil v Klokotech u Tábora a Kroměříži, kde 26. listopadu 2004 zemřel a je i pochován.