„Voni přinesli fotografii z druhé třídy školy. A nápis Lidice byl vymazaný. Ptali se, jestli vím, kdo to je a co to je. Já povidám, že jo. Že to jsou děti ze školy a pan učitel Šimandl. A kde to bylo? Já povidám, že v Lidicích u Buštěhradu. Ale česky jsem neuměla, to jsem říkala německy.“
„My jsme si z něho nic nedělali. Ten vždycky dával ,buráky‘, když jsme něco provedli. On si třeba sedl na lavici, vyprávěl nám a my jsme mu přišpendlili celý ten hábit, on povídal a pak se zvedl a už to lítalo: ,Kdo to udělal?!‘ My jsme si z něho nic nedělali.“
„Asi kolem čtvrté, půl páté najela auta krytá plachtou a nařídili ženám a dětem, aby nastoupily do těch aut. A jeli jsme přes Buštěhrad. Jenže Buštěhrad už věděl, co se v Lidicích děje. Můj strejda a bratranec, on byl už starší, se přiblížili k Lidicím a viděli, jak jsme obšancovaní kolem dokola Němci a že nás odvážejí. Teta stála v Buštěhradě, jak je zastávka, a říkala: ,Viděli jsme, jak ta auta s vámi jela do Kladna.‘“
„První, co bylo, když mě přivezli, tak jsme přijeli do Lidic. A to jsem viděla tu hrůzu. A to jsem začala nenávidět Němce. A furt jsem říkala, vždyť ale oni takoví nebyli... No ale udělali to. A to bylo pro mě to, že jsem se úplně nervově zhroutila.“
„My jsme slyšeli, že je zabíjejí. Tak když nás devět vybrali, tak jsme říkali: ,Děvčata a kluci, ahoj, asi nás zabijou, ale nedá se nic dělat.‘ My jsme nepočítali, že nás devět vyberou a zbytek zabijou.“
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.
AI asistent Paměti národa Probádá tisíce příběhů pamětníků
Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.
Emílie Chválová, rodným příjmením Frejová, se narodila se v roce 1934. Protože jí matka po porodu zemřela a rodiče nebyli sezdáni, vyrůstala u příbuzných v Lidicích. V osmi letech ji nacisté s ostatními dětmi z Lidic v červnu 1942 deportovali do Lodže a ona měla to štěstí, že ji s dalšími osmi dětmi vybrali na převýchovu. Dostala se do rodiny nacistického důstojníka Otto Kuckucka. Po válce se československé pátrací skupině podařilo Emílii nalézt a vrátit domů. Od roku 1954 až do své smrti v lednu 2012 žila v nových Lidicích a během aktivního života pracovala v muzeu Památníku Lidice.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
