Václav Hanf

* 1934  †︎ 2017

  • „My jsme v tom druhém výcvikovém táboře zažili jednu hrůznou věc. Jeden Polák tam cosi provedl, nevím už co, a pak utekl. Co on to provedl? A pak nakonec utekl. A oni ho chytli a za to, že to byl už starší kluk - já tam byl skoro nejmladší - tak on se popral myslím s nějakým dozorcem a utekl. A oni ho chytli a pro výstrahu mu usekli hlavu před námi, přede všema. Čistě poprava. A bylo řečeno: Kdo nebude poslouchat a bude vzdorovat, stane se mu totéž.“

  • „Kluci, co jsem s nima bydlel, tak najednou jeden přiběhl: ,Máš okamžitě přijít k veliteli do kanceláře.‘ Já říkám: ,Ježiš, co jsem zase provedl? Nevíš, co chce?‘ - ,Nevím,‘ povídá, ,jenom nařídil, abys k němu okamžitě přišel.‘ Tak jsem se sebral a jdu tam. Přišel jsem do kanceláře a on říká polsky: ,Tady si sedni.‘ Ptám se: ,Co jsem zase provedl?‘ On povídá: ,Tentokrát nic.‘ A vzal dvě fotografie, položil je přede mě a říká: ,Wenzel, víš, kdo je na té fotografii? Poznáš tam někoho?‘ A ona školní fotografie. Já na ní byl, tak jsem ukázal: ,To jsem já!‘ A kouknu na druhou fotografii a to byla fotografie mamky a taťky. Já povídám: ,No, to je maminka a tatínek!‘ On bouchl do stolu a říká: ,Sakra, seš to ty.‘ Zaťukal a vešla paní do té kanceláře a říká: ,Venoušku, Vašku Hanfovic, to seš ty. Dobře, že ses poznal.‘ No a těma dvěma fotografiemi jsem dokázal, že jsem to já.“

  • „Zlobil jsem, zlobil. Poslal mě taťka jednou do hospody k Šefendrovům pro pivo. On rád pivo ze džbánku, ale do hospody moc nechodil, jenom když měli schůzi od hasičů nebo nějakou zábavu. Kamarád šel se mnou a teď jsem přišel s tím džbánkem domů a za chvíli mě taťka volal: ,Vendo, pojď sem.‘ - ,Co, tati?‘ - ,Byls u toho, když ti točil pivo?‘ A já povídám: ,Byl.‘ - ,No že mi schází půllitr piva. Já chtěl litr a půl a mám ho jenom litr.‘ A já tak koukal a povídám: ,Tati, on Fanda byl se mnou a já ti to upřímně řeknu, my jsme cestou trochu upíjeli.‘ On na to: ,Tak to Šefendrovi nemůžu nic dělat, ale pojď sem.‘ A ohnul si mě přes koleno a pár jsem jich dostal přes prdel.“

  • „Desátýho června na vypálení Lidic, na zlikvidování Lidic, si mě pozvali k soudu! Což jsem vůbec nepochopil proč. Věděl jsem asi. Ale když mi to opravdu řekli, tak jsem byl úplně raněný mrtvicí. Protože řekli, že o děvče se stát postará, protože je to dcera kulaků, a že budou vystěhovaní do pohraničí. Že si ji nemusím brát, protože je kulačka, a já že jsem dítě z Lidic. Že stát se o dítě postará. Já když jsem to slyšel, tak jsem se nakonec skoro rozbrečel a jasně jsem jim řekl, že je desátého června, aby si to uvědomili, den, kdy jsem přišel o rodiče a o všecko, O dědečka, o babičku... Teď že mám rád děvče, s kterým mám dceru, a že bych si ji nesměl vzít?! Že s tím absolutně nesouhlasím! Odešli - a za čtvrt hodiny přišli: svatba byla povolena.“

  • „Když nám dali pušky, já jsem ji nechtěl, a tak jsem ji takhle odložil. Hodem. A řekl jsem si v duchu a řekl jsem to i nahlas česky, že nechci být vojákem. Nevím, co mě to tenkrát napadlo, protože jsem o Lidicích nic nevěděl, ale prostě už jsem nechtěl být Němcem.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Lidice, 26.07.2010

    (audio)
    délka: 02:24:52
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

AI asistent Paměti národa
Probádá tisíce příběhů pamětníků

Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.

Položte otázku
beta

Původní rodinu jsem ztratil, novou mi nechtěli dovolit

Dobová svatební fotografie Václava Hanfa - detail z rámu se zrcadlovou paspartou (19.10.2010 Lidice)
Dobová svatební fotografie Václava Hanfa - detail z rámu se zrcadlovou paspartou (19.10.2010 Lidice)
zdroj: soukromý archiv Václava Hanfa

Václav Hanf pochází z lidické rodiny horníka Václava Hanfa a jeho ženy Anny, rozené Kubelové. Syn Václav se narodil 5. června 1934. Měl dvě starší sestry, Marii a Annu. Po vypálení Lidic 10. června 1942 odcestoval Václav Hanf s ostatními dětmi do Lodže. Zásluhou svých sester byl připojen k malé skupince dětí, které měly jít na převýchovu. Byly převezeny do Puschkau. Václava se ujala rodina Straussových, která předtím adoptovala i jeho sestru Annu. Protože s ním náhradní rodiče měli výchovné potíže, zřekli se ho a malý Václav pokračoval do tábora SS v Oberweisu a následně do výcvikového tábora Hitlerjugend v Maria-Schmoll. Po kapitulaci Německa byl odvezen do shromažďovacího tábora v Rakousku, kde ho 23. prosince 1945 nalezla pátrací skupina s Josefinou Napravilovou. Protože během války přišli sourozenci o oba rodiče, rozdělila si je širší rodina. Václav žil u strýce v Hřebči. Vyučil se elektrikářem v Poldovce a v 17 letech se rozhodl nastoupit do armády jako voják z povolání. Tehdy poznal svou budoucí ženu. Čekali spolu dítě, ale nastaly potíže v Lidicích. Lidičtí se postavili proti tomu, aby si vzal dceru „kulaka“. Byl dokonce na 10. 6. (den neblahého výročí) předvolán k soudu, kde ho nutili, aby ukončil poměr se svou snoubenkou. Václav to odmítl a soud mu nakonec povolil sňatek. Nesměl ale pokračovat v poddůstojnické škole a byl zařazen k Pomocným technickým praporům. Když se vrátil k rodině, odstěhovali se s manželkou, jejími rodiči i malou dcerkou na Karlovarsko. Václav Hanf vystřídal různá zaměstnání. V 90. letech vybudovali Hanfovi v Jizerských horách penzion. Pamětník zemřel v únoru roku 2017.