Petr Bukva

Přijeli jsme do Ameriky, zase - přijeli jsme docela tak na pass blind - cíl nebyl až tak pevný, ale měli jsme tam ty zastávky, dali jsme si San Francisco, to mě hodně chytilo za srdce. Už tam sice nebyli hipíci, byli tam spíš, řekl bych, hodně gayové a lesbičky, duhový vlajky, ale byli prima, úplně v pohodě. Tři dny jsme spali na nějakém hotelu, pak se nás chopili místní, že jsme už spali po lidech, což bylo skvělé. Ten kontakt, ten underground, se najednou vrací...A nějakej Jirka Mareš - hrál s Bílýma světlama nebo co, v undergroundu, v Praze. Byli jsme tam s jeho ženou Olinou, dělala v nemocnici, neměla na nás moc čas, on měl dílničku – autoopravnu, vozil nás po Friscu, tak jsme to všechno objeli. Koukali jsme na Alcatraz a Golden Gate, všechny ty atrakce a přístav. Strávili jsme tam tak týden, to bylo moc hezký místo, ale všichni Češi se odsud odstěhovali do LA, že prý tam nemají dobré pivo, tak nám dal zas adresu na někoho do LA. Přiletěli jsme do LA, vystoupíme, vzali jsme si taxíka a jeli jsme tam na Venice, ne úplně u moře, někde tam, v noci, nás vyklopil taxík. Teď ti Mexičani, gang nebo co na nás, tak jsme si říkali: Sakra, všechny úspory máme v botě, teď nás přepadnou, teď nás tady podříznou! No měli jsme docela strach. ‚Koho hledáte?‘ „My hledáme nějakého George Popel" ‚Jo, George Popel! To je českej gang motorkářů!' A fakt nás nechali a dovedli nás k tomu domu, už jsme skoro byli u něj. A oni, jak tam žili v takové divoké čtvrti, Jirka Popel, který se vrátil taky, byl překladatel básní beatniků a takové té americké poezie, v mnoha časopisech jsem ho takhle našel, oba dva pracovali v Hollywoodu, jeden vyráběl umělou krev a druhý dělal rekvizitáře a vyráběl šperky. A jak dělal tu krev, měli ještě různé ty falešné pistole, tak když tam občas přišla parta Čechů na nějakou party, tak tam nějakým způsobem hipíci stříleli do vzduchu, začali se hádat, trochu krve tam rozstříkali a ti Mexičani měli docela respekt.“