Jaromír Bilík

* 1918  

  • „To už jsem byl ve třetím ročníku vysoké školy, už jsem měl všecky zkoušky do první státní zkoušky. Oni tehdy tu školu zavřeli Němci a šel jsem domů. Tam bylo vojsko a tím to zhaslo. Nejvěrnější kamarád byl zavřenej a rok byl ve vězení, v německém vězení. Měl jsem štěstí a hlavně oni zavírali ty funkcionáře studentské. V Praze to bylo daleko ostřejší, no a v Brně pozavírali, nevím, jestli několik desítek nebo nějaká stovka funkcionářů, a mezi nima by i můj nejbližší kamarád.“

  • „Ano, viděl jsem je, když jsem… Šel jsem do školy jako obvykle a já jsem říkal, že tady nemají co dělat. Nedostal jsem se do té školy, protože škola byla obsazená.“

  • „Ten patent se týkal zpracování nafty v benzin. Celé své další studium jsem věnoval tomu, abych byl připravený na to, přednášet normální studium. Já jsem chtěl přednášet části strojů především.“ („Oni vás potom vyhodili z té školy.“) „Ano, oni. Z jakého důvodu? No, KSČ z toho důvodu, že jsem byl maloměstského původu, nebyl dost bojovný nebo… Já jsem byl členem hned po válce až do roku 1973. Nebylo to radostné rozhodnutí, protože já jsem dělal všecko pro to, abych byl dobrým učitelem, dobrým docentem. To se mně povedlo a k ničemu to nebylo. No, pocit marnosti byl, protože já jsem všecko dělal pro to, abych ty studenty dobře učil. Život šel trošičku jinak, než jsem si představoval, ale Pán Bůh zaplať, jsem s ním spokojenej a doufám, že mě Pán Bůh dá lehkej konec.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Lednice, 07.12.2017

    (audio)
    délka: 02:05:43
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Život šel trošičku jinak, než jsem si představoval

1944 - Jaromír Bilík jako zaměstnanec Královopolských strojíren
1944 - Jaromír Bilík jako zaměstnanec Královopolských strojíren
zdroj: archiv pamětníka

Jaromír Bilík se narodil 12. ledna 1918 v Brně. Po studiu na reálném gymnáziu byl přijat na Vysoké učení technické v Brně. Poté, co nacisté nařídili uzavření českých vysokých škol, přerušil studium a během války složil maturitu na průmyslovce. Hned po válce dostudoval a získal titul Ing. Zapojil se do dění v komunistické straně a začal pracovat v První brněnské a královopolské strojírně. V roce 1946 se oženil, během následujících let se mu narodilo pět dětí. V roce 1951 obhájil patent na způsob a zařízení k nepřetržitému protiproudovému vyluhování pevných částic. O pět let později nastoupil jako odborný asistent na Vojenskou akademii v Brně. Roku 1964 získal vědeckou hodnost kandidáta technických věd na fakultě strojní VUT v Brně a pět let poté byl jmenován docentem pro obor části strojů a mechanismy. Přestože byl členem KSČ, nebyl aktivní straník, nezúčastňoval se schůzí, přestal platit příspěvky. V normalizační vlně na začátku 70. let byl prohlášen za nevhodného kvůli svému buržoaznímu původu. V roce 1973 byl propuštěn z práce a vyškrtnut z KSČ. Svého profesního cíle - působení jako vysokoškolský učitel - se tedy nedočkal. Do odchodu do důchodu pracoval ve výzkumném ústavu.