Ladislav Bartůněk

* 1931

  • „Pamatuji si, že nás k výslechu vodili se zakrytýma očima a že mně tam nějaký estébák podrazil nohy. Spadl jsem ze schodů a od té doby mám přeražený bederní obratel.“

  • „Byl jsem se skupinou lidí obviněn z protistátní činnosti. Tady ve Skutči byl monstrproces, kde mě odsoudili k šesti letům vězení. Přitom jsem ty kamarády ani neznal. Poprvé v životě jsem je viděl až u soudu, i když o nás prohlašovali, že jsme protistátní skupina. Byl jsem odsouzen na šest roků. Prošel jsem věznicemi Domažlice, Chrudim, Pankrác a pak tábor Mariánská na Jáchymovsku, kde jsem fáral v Dole Eva. Pak nás na půl roku převezli do Příbrami na lágr Bytíz. Odtamtud jsem byl na Silvestra roku 55 propuštěn.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Žďárec u Skutče, 27.03.2018

    (audio)
    délka: 02:05:21
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Buďte lidmi

Ladislav Bartůněk v roce 1949
Ladislav Bartůněk v roce 1949
zdroj: archiv pamětníka

Ladislav Bartůněk se narodil 14. července 1931 v Rosicích v okrese Chrudim. Za druhé světové války dodával jídlo partyzánům ukrývajícím se v blízkém lese. Od dětství obdivoval skauting a hned po válce se stal členem nově založeného Junáku v Rosicích. Politikou se nezabýval, přesto ho únorový puč komunistické strany šokoval. Silně ho zasáhla také podezřelá smrt ministra zahraničí Jana Masaryka. S podobně smýšlejícími kamarády pak začal vyrábět letáky s nápisy Smrt komunismu, které vylepovali na různá místa v Chrasti. V roce 1949 byl čtyři měsíce vězněn za podezření z pokusu o překročení hranic, což se nakonec u soudu neprokázalo a mohl se vrátit domů. V květnu 1951 se pamětník seznámil s devatenáctiletou Růženou Havlovou z blízkého Žďárce u Skutče. Mladý pár začal uvažovat o společné budoucnosti. A právě k ní si pro Ladislava Bartůňka v noci z 22. na 23. července 1952 přijela StB a odvezla ho na vyšetřovnu v Pardubicích. Během výslechů prošel mučením. Několik dní ho nenechali spát, pouštěli do něj elektrický proud, přerazili mu bederní obratle a nakonec ho ve vykonstruovaném veřejném lidovém procesu 28. a 29. listopadu 1952 v sokolovně ve Skutči odsoudili k šesti letům vězení. Tři a půl roku pak strávil v komunistických věznicích a pracovních táborech u uranových dolů. Jeho první kroky po propuštění směřovaly k Růženě Havlové, s níž se o devět měsíců později, 29. září 1956, oženil. V letech 1968 a 1990 se podílel na obnově skautské organizace ve Skutči. Nejtěžší chvíle svého života zažil v roce 2012, kdy zemřela jeho manželka. V roce 2018 žil ve Žďárci u Skutče.