Václav Balon

* 1922

  • „To se nedá vypravovat. Jenom jsme měli strach, páč bylo vidět, že dvě divize Wiking mají zničit lágr. Ale letadla [je zřejmě napadla], asi měli zprávy, tak se k nám nedostali. Nakonec přišli Američané, přijelo pár divizí. Evangelický farář vyšel na věž a modlil se. Potom jeden mačetou přesekl dráty. Nebyl už proud, páč to někdo viděl a skočil do drátů.“

  • „[Lagerführer] nás vítal, že jsme se dostali do nejlepšího tábora a že je nejhodnější velitel, co byl. Měl takové ty [řeči], ale zakončil to asi tak, že nám dokáže, že je hodný. Tam [stáli] tři [vězni], co byli u něho blízko v řadě, tak esesman, co s ním přišel, mladý kluk, ono jich přišlo asi tři nebo čtyři, ten jeden rezatý mu podal bejčák. To měli hůl na konci potaženou kůží. A tam je mlátil, až leželi. Jeden byl operní pěvec, zpíval na Veveří a musel zpívat nějakou operu. Známou, já už nepamatuji. Vstal od nich a říkal: ,Vidíte, nezabil jsem je. Jsou živí.‘“

  • „Tak nás kněz vezl v kupé na Slovensko do Sniny. Tam jsme měli přejít do Velké Berezné, jenomže to už bylo takové divné. Přešli jsme a [tam byli] Maďaři ještě s těmi klobouky a péry, tak jsme utíkali zpátky a [potkali jsme] naše četníky. Tak nás vzali a jeden mladý slíbil, že nás převedou. Jenže už tam bylo gestapo.“

  • „Byla neděle a to se dělal pořádek. Michálka, to byl tenkrát plukovník, velitel posádky, pak byl generál, dal ven. Bylo škaredě. Mě dal dovnitř. Já jsem Michálka poslal dovnitř a šel jsem ven. Štubák přišel, to bylo podruhé, co mně nafackoval, a říkal: ,Já jsem tě dal sem. Je potřeba, aby ses vrátil a vypravoval, co se tady dělo. Ten dědek to stejně nevydrží.‘“

  • „Tam to už začalo ostře. Když nás převáděli do aut, tak Tonda Bartůněk, Šerif jsme mu říkali, viděl Hitlerjugend. To byl srandista, to o něm nebylo, kdy mluvil pravdu: ,Hele, jsou tam skauti. To bude dobrý.‘ A když jsme viděli, jak je nakládají. My jsme byli svázáni s Tondou a na mě už třetí [vězeň] nezbyl. Mezitím jsem měl zase smůlu, byl jsem na Joseph-Bahnhofstraße na nádraží, tak jsem byl s Polizei. Tam nám lidé házeli kytky a ten česky říkal: ,Vezmi si, nebude to dlouho trvat. Neboj se.‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Přelouč, 23.10.2012

    (audio)
    délka: 02:42:54
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

AI asistent Paměti národa
Probádá tisíce příběhů pamětníků

Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.

Položte otázku
beta

Vy se radujete, že jste osvobozeni, ale nikdy nebudete svobodní

Václav Balon v KT Dachau
Václav Balon v KT Dachau
zdroj: archiv a autor Václav Balon

Václav Balon se narodil 13. května 1922 v Přelouči. Chystal se na studium letecké školy, ovšem příchod německé armády 15. března 1939 mu překazil plány. Společně s kamarády se rozhodl bojovat proti okupantům a již v roce 1939 začali kolportovat protinacistické letáky. Podařilo se jim ilegálně pracovat až do května 1940, kdy zjistili, že po původu letáků pátrá gestapo. Rozhodli se proto utéct do zahraničí a tzv. balkánskou cestou se dostat k československým vojenským jednotkám v zahraničí. Původně měli v plánu projít přes Maďarsko, ale nakonec putovali na východní Slovensko, kde byli ovšem 6. června roku 1940 zatčeni. Po deportaci zpět do protektorátu čekalo Václava Balona uvěznění v Horní Lidči, poté v Uherském Hradišti, kde probíhaly výslechy, na Špilberku v Brně a ve Vídni. Nakonec jeho anabáze skončila v koncentračním táboře Dachau poblíž Mnichova, dostal číslo 229 a na dalších pět let se stal politickým vězněm. Pracoval na plantážích, v sušárně na dřevo a nakonec získal práci písaře na technickém oddělení. Koncentrační tábor se dočkal osvobození 29. dubna roku 1945 a Václav Balon putoval po povinné karanténě přes Prahu zpět do Přelouče. Zde pracoval v místní zbrojovce jako technik a poté zastával i další funkce. V roce 1968 se opět rozhodl veřejně angažovat a roznášet letáky - tentokrát na podporu Alexandra Dubčeka. Ačkoliv neprošel pozdějšími normalizačními prověrkami, práci v přeloučské zbrojovce mu ponechali. Václav Balon se také významně angažoval se ve Svazu protifašistických bojovníků (později Český svaz bojovníků za svobodu). V současnosti žije v Přelouči.