Marie Žváčková

* 1945

  • „My jsme měli koně. Jsem s ním vyfocená, jak na něm sedím. Toho koně nám vzali. Strašně jsem ho obrečela. Co se stalo? Tenkrát maminka do kolchozu jít nechtěla a přišli za ní s podfukem, že už to podepsal Mrázek, Jarmara, sousedi okolo našeho pole. Tak ji podvedli. Maminka říkala: ‚To mě mrzí, že Mrázek to neřekl...‘ Tak to teda podepsala a oni vůbec neměli přihlášku do družstva. Tak ji tak podvedli. Tak z toho byla hrozně nešťastná. Pak nakonec, protože se scelovalo pole, tak jim to sebrali a mamince vyhrožovali, že jí dají pole někde u Štítů na hranicích. No, nebyla dobrá doba. Potom sebrali dobytek z chléva. Za pár korun. To nebyly ani žádné peníze, a toho koně taky sebrali.“

  • „Mužova sestra šla na švadlenu do Prostějova. Jenže jak oni zjistili, že se učí švadlenou v Prostějově, tak dali příkaz ji ze školy propustit a že musí jít do družstva. Tak oni dostali dopis, že je propuštěná a že musí být členkou JZD. Zrovna ten dopis dostali a on [tchán] otevřel branku a zrovna ten Finger jel kolem na kole. Kdyby se to nestalo zrovna v té chvíli, tak by si to v hlavě trochu srovnal. Tak ho chytl a dal mu přes hubu. Večer šel Finger do divadla a říkají, že měl zlomenou čelist, ale večer byl v divadle, takže to nemohlo být tak hrozný. Potom šel otec sušit seno na louku a přijeli tam pro něj a už ho nepustili, už ho odvezli do vězení, do vyšetřovačky. A všechno za blbou facku. A všecek majetek... My jsme museli proplácet půlku tady toho baráku, abychom nemuseli platit nájem.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Chromeč, 07.04.2022

    (audio)
    délka: 01:06:02
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Chromeč, 28.04.2022

    (audio)
    délka: 26:53
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Rodné brázdy v šíř i dál, tolik jsem vás miloval

Marie Žváčková v roce 1965
Marie Žváčková v roce 1965
zdroj: archiv pamětnice

Marie Žváčková se narodila 18. března 1945 v Jedlí na Zábřežsku rodičům Jiřímu a Bertě Pospíšilovým. Za druhé světové války nacisté za napojení na odboj veřejně popravili jejího strýce Jana Filipa. Po nástupu komunistického režimu její matku v roce 1957 podvodem donutili vstoupit do jednotného zemědělského družstva. Otci pro změnu komunisté vyvlastnili stroje v dílně, a musel tak ukončit bednářskou živnost. Po základním vzdělání nedali Marii na výběr a poslali ji do zemědělství. Hned po studiích na zemědělské učňovské škole nastoupila ve svých patnácti letech do JZD v Jedlí. Pracovala pak jako dělnice, pomocnice zootechnika a traktoristka. V listopadu 1965 se vdala za Aloise Žváčka a o několik měsíců později se s manželem přestěhovala do jeho rodného domu v Chromči. Z otce manžela Jaroslava Žváčka během kolektivizace udělali kulaka a po konfliktu s předsedou komunistické strany v Chromči ho odsoudili ke čtyřem rokům vězení a konfiskaci veškerého majetku. V různých věznicích strávil dva roky a osm měsíců, než byl v květnu 1962 propuštěn na rozsáhlou amnestii prezidenta republiky. Z neléčené cukrovky během věznění se ale zhoršil jeho zdravotní stav a 16. srpna 1965 v pouhých jedenapadesáti letech zemřel na selhání ledvin. V Chromči manželé Žváčkovi vychovali své tři děti: Jaroslava, Miroslava a Šárku. Marie Žváčková pracovala v tamním JZD, než odešla kvůli opotřebovaným plotýnkám do invalidního důchodu. I v době natáčení v roce 2022 bydlela v Chromči.