Ludmila Zouharová

* 1946  

  • „Navrchu spávala stařenka a my ve vedlejším pokoji. Tehdy k nám přijela teta Hladíková z Kolína. Stařenka nám čítávala dopisy od maminky a tatínka, ale nikdy ne celé. Tehdy jsem byla asi nemocná, protože jsem spala v kuchyni. Byla jsem zakrytá a stařenka četla tetě dopis, v němž tatínek psal, že dostal trest smrti. Bylo to hrozný. Aby nevěděly, že jsem to slyšela, tak jsem zůstala zakrytá pod peřinou i s hlavou a brečela jsem a brečela, ale v sobě, aby to nebylo slyšet. Stařenka se to nedověděla. Neřekla to ani potom, že táta dostal trest smrti. Prostě se mu nepsalo. Jak se to dozvěděl brácha, to vůbec nevím. Nikdy jsem se ho na to nezeptala.“

  • „Když se jelo do Pardubic, tak jsme vyjížděli v pět ráno vlakem a stihlo se to za jeden den. Když jsme ale jeli do Ilavy nebo do Leopoldova, tak jsme jeli v devět hodin z Pivína do Olomouce na rychlík. Jeli jsme celou noc a ráno jsme počkali na nádraží, kde nám stařenka koupila snídani a pak jsme šli na návštěvu. Čekalo se třeba několik hodin, než nás zavolali. Nevěděli jsme, jestli stihneme zpáteční vlak. Většinou se odjelo v neděli večer a neexistovalo, aby ráno stařenka řekla, že jsme chudáci nevyspalí a zůstaneme doma. Automaticky do školy. Stařenka byla jak generál. Když se jelo do Želiezovců nebo Leopoldova, tak to bylo pomalu na dva dny. Nebo v zimě. Vlaky zpoždění.“

  • „Mamka přijela odpoledne z práce. Strýc Vraťa měl hnisavou angínu a ležel. S rodinou bydlel dole a my se stařečkama nahoře. Jak přijeli, tak maminka mě poslala k Sedlákům. Tak jsem tam šla a pak jsem viděla, že už tam žádné auto nestojí a vrátila se domů. Bylo to hrozný. Stařenka seděla v kuchyni u stolu, brácha ležel na zemi a brečel. Byl na maminku zatížený, protože byl pořád nemocný a maminka o něj měla strach. Byl o tři roky mladší než já. Měl čtyři roky. Všechno tam bylo rozházené. Ptala jsem se, co se stalo. Stařenka nám nikdy nic neřekla.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Linhartice, 08.08.2018

    ()
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

S Bohem, maminko, s Bohem, milé děti, tatínku, bratři

Ludmila Švédová (Zouharová) v roce 1959
Ludmila Švédová (Zouharová) v roce 1959
zdroj: archiv pamětnice

Ludmila Zouharová, dívčím příjmením Švédová, se narodila 21. září 1946 rodičům Ludmile a Václavu Švédovým. Za nacistické okupace jejího otce několik let věznili a dědu Josefa Kasparidese málem popravili. V roce 1948 prarodičům Kasparidesovým komunistický režim znárodnil továrnu. V roce 1950 jejím rodičům pro změnu zkonfiskovali hospodářství v Lošanech a rodinu vystěhovali. Otec Václav Švéda se pak stal členem protikomunistické odbojové skupiny bratří Mašínů. 2. května 1955 byl na Pankráci popraven a urna s jeho popelem zničena. Děda František strávil sedm let ve vězení a strýcové Vratislav a Zdeněk jedenáct let. Všem také zkonfiskovali jejich majetky. Zatkli i matku Ludmilu, které ani neumožnili poslední setkání s manželem. Odsoudili ji k 18 letům vězení. Doma musela zanechat čtyřletého Radslava a sedmiletou Ludmilu. Prošla věznicemi v Pardubicích, Bratislavě a Želiezovcích, kde málem zemřela na silnou úplavici. Vrátila se po deseti letech. Nikdo ji nechtěl zaměstnat, a tak nastoupila jako uklízečka v OP Prostějov. Jak vzpomíná její dcera Ludmila, nejhůře nesla narušení vztahu s dětmi, způsobené dlouholetým odloučením. Z obav o zajištění rodiny musela Ludmila v šestnácti letech odejít z domu a nastoupila jako dělnice v textilní továrně v Moravské Třebové. V této továrně nakonec pracovala bezmála čtyřicet let, až do odchodu do penze. V Moravské Třebové se také v roce 1968 provdala. S manželem měli dvě dcery, ale v roce 1982 se rozvedli. V roce 2018 bydlela v Linharticích.