Ladislav Žížala

* 1929

  • „Všechno se muselo odvést. Když se doma zabíjelo prase, byla povinnost odevzdat maso, sádlo atd. Musely se odevzdávat vejce. A Němci si vedli... ty byli tak pintlich... obrovský plachty. Můj táta dělal za války místostarostu... a páč já jsem chodil do gymplu od roku 39, tak jsem za tátu dělal ty papíry. Tam se psalo všechno. Kolik se narodilo prasat, kolik bylo jalovic, kolik bylo krav a jaký úmrtí, a doklady, že to zemřelo... no to Němci kontrolovali strašně. Ale přesto, přese všechno... bylo potřeba maso... vždycky se nějaká kráva nebo jalovice odchovala navíc a pak v noci se chodilo třeba do Bystřice k řezníkovi... do Bystřice ze Skalice přes kopečky... a ten to pak zpracoval na černým trhu.“

  • „Chodily kontroly a zjišťovaly, jestli brambory, co se nahlásilo, ta úroda... tak oni ve sklepě prostě změřili ten sklep, změřili vejšku brambor, a kolik je to asi metráků, se odhadlo. A pak chodili kontrolovat, jestli to ubejvá v souladu s tím dobytkem, co tím krmíme. Ale to dělali čeští lidi, to nedělali Němci... takže když měla přijít kontrola, tak se to vědělo.“

  • „My jsme měli takzvanej kontrolovanej chov dobytka... kontrolovanej chov prasat... kontrolovanej chov slepic... což bylo ekonomicky výhodný... protože chodil k nám každý měsíc asistent té společnosti, už za první republiky... a každá kráva měla svůj rodnej list... v chlívě měla svoji tabulku, jméno, zapisovala se její dojivost, kontrolovala se tučnost a vybírala se telata podle výsledků tý chovný krávy a ty se prodávaly na aukcích... to bylo strašně výhodný.“

  • „My jsme si doma vyráběli smetanu a máslo, protože jsme měli odstředivku... no a za války byla zaplombovaná... na tý klice a k tomu tělesu byl drátek zapečetěnej plombou a nesmělo se doma odstředit... ale heleďte, nebyl problém ten drátek vyvlíknout.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Týnec nad Sázavou, 02.05.2017

    (audio)
    délka: 01:25:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

AI asistent Paměti národa
Probádá tisíce příběhů pamětníků

Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.

Položte otázku
beta

Vzpomínám na každou éru svého života rád

1948 - maturitni foto
1948 - maturitni foto
zdroj: archív L. Žížaly

Ladislav Žížala se narodil 4. listopadu 1929 ve Skalici u Benešova. Jeho rodičům patřil statek a přilehlé hospodářství. Otec zemřel, když mu byly dva roky. Maminka se brzy nato znovu vdala, protože statek nemohl zůstat bez sedláka. Pamatuje si dobu konce první republiky a vzpomíná na hospodářská družstva, která si organizovali sami sedláci. Gymnázium v Benešově vychodil během druhé světové války, na kterou má také mnoho vzpomínek. Po válce se vyučil sklenářem a čtyři roky pracoval v oboru. Poté se se ženou kvůli lepším životním podmínkám přestěhoval do Týnce nad Sázavou a začal pracovat v Jawě. Brzy se zde vyhoupl do vyšších pozic. V letech 1983-1985 byl delegátem ministerstva zahraničního obchodu v Moskvě, v Čertanovu. Odmala maluje. Dnes žije v Týnci nad Sázavou a je zde uznávaným historikem.