„Já jsem prošel těma selekcema. Bylo to hrozný. Musel jsem říkat, že mi je devatenáct dvacet roků, jináč bych vylít komínem. No a ten esesák se na mě taky jednou podíval a povídá, kolik je mně roků. Já povídám dvacet. Zasmál se a kroutil hlavou. Jináč bych skončil normálně v plynu, poněvadž ty nepotřebovali takovýdle lidi. No, kdo byl jako hrbatej nebo bez ruky nebo bez nohy nebo, já nevim, po nějaký operaci, že to bylo vidět. To všechno skončilo v plynu. Ty nepotřebovali takovýdle lidi. Brejlatý. Hlavně brejlatý. Ty šli všichni.“
„Maminka zůstala v Terezíně, ona dělala ošetřovatelku postiženejch. To byly jedny kasárna, který byly ohraničený, a tam chodily zdravotní sestry na směny. Ranní, odpolední, noční. Matka tam dělala u nich, je opatrovala. Dostali transport [postižení]. Vyklidili ty kasárna komplet i s personálem. I s personálem to zaplynovali. To jsem se dozvěděl, poněvadž jsem to reklamoval. Jestli vědí o mý mámě, co se s ní stalo. A tam mi napsali normálně, ve čtyřiačtyřicátym roce byla zaplynovaná s ostatníma vězněma.“
„V třiapadesátym jsem dostal jménem republiky půl roku na převychování od komunistů. Vzhledem k tomu, že jsem byl tři roky zavřenej, mně dali jménem republiky u Lidového soudu v Čáslavi půl roku na převychování.“
„Matka bez dokladů, já taky bez dokladů jako školák. Z toho Kolína volali na faru do Krchleb, kde jsem se narodil. A ten blbec řekl, že jsem bez vyznání. Čili já byl biřmovanej v Ronově jako katolík. Druhej den jel transport a prskli nás do transportu a octli jsme se s mámou v Terezíně. Maminka nebyla Židovka, ale nemohla to nějak dokázat. Neměla doklady a já též ne.“
Jaroslav Žatečka se narodil 4. května 1928 v Krchlebech u Čáslavi. Jeho matka Anna Žatečková pocházela z české rodiny žijící v USA a zpět do Československa se přistěhovala ve dvacátých letech. Dětství prožil Jaroslav Žatečka v Třemošnici, kde jeho neprovdaná matka pracovala v továrně na plynové masky. Při kontrole, která v továrně proběhla v době heydrichiády, nepředložila matka doklady, které si po návratu do vlasti nevyřídila. Annu Žatečkovou i jejího tehdy čtrnáctiletého syna Jaroslava si předvolalo gestapo v Kolíně. Kvůli tomu, že se nemohli prokázat doklady a doložit nežidovský původ, byli povoláni 13. června 1942 do třetího transportu židovských obyvatel Kolínska do ghetta v Terezíně. V ghettu žil Jaroslav Žatečka v dětském domově L 417 a pracoval v různých zaměstnáních. 28. září 1944 byl zařazen do transportu do Osvětimi, matka ho následovala 6. října 1944 a v Osvětimi zahynula. Jaroslav Žatečka prošel selekcí a po krátké době odjel z Osvětimi do pracovního tábora Kaufering v Bavorsku, kde ho v dubnu 1945 osvobodily jednotky americké armády. Po rekonvalescenci v lázeňském městě Baden-Baden se v červenci 1945 vrátil do Československa. Po dokončení studia a vojenské službě založil rodinu. V roce 1953 byl Jaroslav Žatečka odsouzen k půlročnímu trestu za údajné šíření zpráv ze Západu. Trest si odpykával v pankrácké věznici, ale po dvou měsících došlo k vyhlášení amnestie a vrátil se domů. Jaroslav Žatečka žil v Třemošnici u Čáslavi. Zemřel 5. října roku 2022 ve věku 94 let.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
