Josef Wolf

* 1939  

  • „V Bulharsku jsme potkali na místním korzu v nějakém městě lidi v dukláckých dresech. Tak jsem zjistil, že nějaký rok před tím tam byli dukláci a prodali úplně všechno, od dresů až po zubní kartáčky, protože tam nebylo nic. Ovšem otázka je, vědět, co za to koupit, abyste tu věc mohli eventuálně zase prodat a mít kapitál na nakoupení těch drahocenných součástek. Taková jedna galuska stála dvě stě, tři sta korun českých. A ta vám vybuchne a je pryč. A bez lehké galusky jsem se nemohl dát do souboje se stejným soupeřem, protože pokud měl lepší vybavení, tak výkonnostně jsme byli stejně, ale technika rozhodla, že ujel nebo mě porazil.“

  • „Nejhorší to bylo, když jsme jednou pašovali dráty. To byl výborný artikl. Ale strašně těžký. Tak jsme to pašovali v příručních kabelách, ale ty byly tak těžké, že jsme je nemohli dát nikomu do ruky. Každý by na to přišel, ta kabela měla deset patnáct kilo. Tak se nám to pak podařilo prodat Bulharům. Nečekali jsme, že to bude tak vynikající byznys. Měli jsme tolik bulharských leva, že jsme nevěděli, co s tím máme dělat. Já jsem chtěl koupit kolo, já měl objednané kolo v Bulharsku. Ale kluci měli spoustu peněz a co tam? Tenkrát Československo na tom nebylo tak špatně, z těch zemí na tom bylo dobře.“

  • „Já jsem zarputile odmítal vstoupit do strany, což se mi neustále nabízelo, očekávalo se to ode mě. Já jsem to oddaloval a neustále jsem se blížil k rozhodnutí, kdy to budu muset v zájmu rodiny udělat, abych zabezpečil rodinu, jak to dělala spousta lidí. Udělali to, ovšem vzali na sebe určitou odpovědnost, když vstoupili do strany, za to, co se provádí. Dobře, mohli dostat lepší zaměstnání, mohlo dítě třeba studovat, ale členství ve straně vedlo taky k odpovědnosti za veškerou další činnost, kterou režim prováděl. Tak mně to tenkrát připadalo. Já jsem to oddaloval. Měli jsme všechny možnosti po těch cestách kráčet, ale já nechtěl. Bylo to pro mě v té době neřešitelné.“

  • Celé nahrávky
  • 4

    Praha, 04.08.2017

    (audio)
    délka: 04:27:28
    nahrávka pořízena v rámci projektu Tipsport pro legendy
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nechtěl jsem, aby syn musel jako voják sloužit socialistické zemi

Portrét z 50. let, Brno
Portrét z 50. let, Brno
zdroj: archiv pamětníka

Josef Wolf se narodil 11. ledna 1939 v Brně. Dětství prožil s rodiči v Dobrušce, kde byl na konci války svědkem vyhánění Němců. Poté se s rodiči vrátil do Brna. Jeho otec byl úspěšný krejčí, avšak když komunisté v roce 1948 převzali moc v zemi, o živnost přišel a pracoval v uranových dolech. Josef se vyučil strojním obráběčem. V roce 1953 se začal věnovat cyklistice. Byl úspěšný, v roce 1960 reprezentoval Československo na olympiádě v Římě. Aby se mohl cyklistice věnovat na nejvyšší úrovni, stal se členem armádního klubu Dukla a pak vojákem z povolání. Služba v armádě socialistické země se však neslučovala s jeho nesouhlasem s komunistickými myšlenkami. Opakovaně odmítal nabídky na vstup do KSČ a dostával se do konfliktů s velitelem. V roce 1966 se rozhodl emigrovat. Manželka se synem jela ke své tetě do Západního Berlína, on ve stejnou dobu na závody do Švédska. Společně se poté setkali v uprchlickém táboře v Německu. Dostali status uprchlíka a usadili se ve Švédsku. Reprezentoval Švédsko v cyklistice. Doplnil si vzdělání a učil technické předměty. Později pracoval v organizaci, která pomáhá uprchlíkům.