María C. Werlau

* 1959  

  • „Projekt Memorial Cubano (Kubánský memoriál) sloužil kubánské komunitě v exilu k uctění svých zesnulých. Velmi mne dojímalo vidět, jak tam lidé přicházeli a plakali před plastovými křížky. Nikdy totiž neměli příležitost, stejně jako v případě mého otce, rozloučit se s nimi v rámci křesťanského pohřbu. Například můj otec - kubánská vláda nikdy nepotvrdila jeho úmrtí. Moje babička byla na Kubě a hledali ho všude možně. Bylo to něco otřesného, navíc těm rodinám sebrali peníze. Nikdy nebylo nic potvrzeno, ostatky nebyly navráceny rodinám. Domníváme se, že otec bude pohřben v některém z hromadných hrobů vojáků Brigády 2506. Z toho důvodu mě ten projekt velmi zasáhl. Na začátku mi to připadalo trochu zvláštní, nicméně bylo to opravdu velmi dojemné. V rámci naší práce to bylo také velmi důležité, protože jsme díky tomu získali přístup k výpovědím rodinných příslušníků a očitých svědků událostí, které jsme dokumentovali.“

  • “Matka trpěla silnými bolestmi hlavy a šla k doktorovi. Bylo to jen pár týdnů po invazi v Zátoce sviní. V čekárně byl časopis Life, který byl v té době velmi významný. Byly tam fotografie a reportáž ze Zátoky sviní. Matka tím časopisem začala listovat, a když otočila jednu ze stránek, uviděla fotografii mrtvého vojáka. Vypadal mrtvý, možná byl zraněný, co já vím. Byl to můj otec. Já jsem se o existenci této fotografie nedozvěděla až do mých 16 nebo 17 let. Matka ji nikdy nepřinesla domů, nechtěla, abych to viděla. O té fotografii jsem se dozvěděla, když jsem byla v prvním ročníku na univerzitě v Portoriku. Pak jsem odešla studovat do Washingtonu, nicméně předtím, během celého prvního roku v Portoriku, jsem se snažila ten časopis najít. Nakonec se mi to podařilo, ale matce jsem o tom neřekla.”

  • „Představuji si, jak otřesné to muselo být… Ta zrada. Snili o tom, že osvobodí Kubu od komunismu, nechali doma své rodiny. Můj otec zemřel, když mu bylo 28 nebo 29 let, byl tak mladý. Matce bylo ještě o dva roky méně, zůstala s dvěma malými dětmi. Muselo to být opravdu hrozné. Kamarádky mé maminky - to si pamatuji, když jsem byla ještě malá - všechny její nejbližší kamarádky byly vdovy po mužích, kteří zemřeli během operace v Zátoce sviní. Nikdy už je nikdo neviděl. To všechno velmi ovlivnilo mé dětství. Ačkoli se o tom nemluvilo každý den, bylo to něco, co jsme cítili neustále.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Miami, USA, 08.04.2019

    (audio)
    délka: 02:03:01
  • 2

    Miami, USA, 08.04.2019

    (audio)
    délka: 02:03:01
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Každá buňka v mém těle dýchá pro Kubu

ED natáčení v Miami
ED natáčení v Miami
zdroj: ED

Maria Werlau se narodila 15. srpna 1959 v Havaně. Její otec bojoval proti režimu generála Fulgencia Batisty. Kvůli tomu se musel odebrat do exilu ve Spojených státech amerických, kde měli její rodiče v roce 1958 svatbu. Po vítězství Kubánské revoluce se Mariini rodiče ihned vrátili do Havany. Její otec dostal práci ve vedení instituce, která řídila produkci a zpracování cukrové třtiny. Nicméně rodiče velmi záhy pochopili, jakým směrem se bude ubírat vláda Fidela Castra a začali se účastnit odbojových aktivit proti čerstvě ustanovenému režimu. Z toho důvodu se později musela celá rodina opět uchýlit do exilu ve Spojených státech amerických. Tam se její otec zapojil do výcviku pro plánovanou invazi v Zátoce sviní. Výcviku se účastnili i jeho dva bratři. Nezdar celé operace vyústil v pokus otce a jednoho z bratrů ukrýt se na Kubě. Nicméně skupinka byla odhalena a Mariina otce zastřelili členové kubánské armády. Rodina se přestěhovala do Portorika, kde Maria začala chodit na univerzitu. Studovala také na georgetownské univerzitě ve Washingtonu. Po studiích pracovala v bankovnictví v několika latinskoamerických zemích. Do USA se vrátila v roce 1993 a ihned se začala angažovat v boji za lidská práva na Kubě. Podílela se na mnoha různých projektech, z nichž některé řídila. Mezi tyto aktivity patří například projekty Archivo Cuba nebo Memorial Cubano. Spolupracovala s významnými postavami kubánského exilu, jako Ricardo Bofill, Armando Lagos nebo Elena Mederos.