Velvyslanectví bylo kus západního Německa v Praze
Stáhnout obrázek
Manuela Weiß se narodila 18. července 1969 v Míšni, oba rodiče měli vysokoškolské vzdělání. Vyrůstala v Drážďanech. I když prožila spokojené dětství, postupně si uvědomovala různá omezení běžného života v NDR. Nejsilněji na ni dolehla v osmnácti letech, když se chtěla osamostatnit, ale nebylo možné mít vlastní bydlení, nebylo možné zvolit si svobodně zaměstnání, nebylo možné ani cestovat. S přítelem si tedy podali žádost o trvalé vystěhování a částečně kvůli ní se v červnu 1989 vzali. Již při cestě k Balatonu v květnu 1989 uvažovali o možnosti emigrace přes maďarsko-rakouskou hranici, ale rozhodli se počkat na vyřízení žádosti. Když však 22. září 1989 bez udání důvodu byla jejich žádost o vystěhování zamítnuta, rozhodli se pro útěk přes velvyslanectví NSR v Praze. Tam museli přelézt plot, zažili ale rodinnou atmosféru v neustále narůstajícím množství uprchlíků. Dokonce se jim podařilo přes plot předat západoněmeckému novináři pohlednici pro rodiče. Manuela i po mnoha letech s dojetím vzpomínala na podvečer 30. září 1989, kdy na balkoně velvyslanectví vystoupil západoněmecký ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher a všem oznámil tu neuvěřitelnou zvěst, že mohou odcestovat na Západ. To se událo hned té noci, Weißovi jeli posledním připraveným vlakem, protože přednost měly rodiny s dětmi. Jejich vlak se už vyhnul průjezdu přes hlavní drážďanské nádraží, kde předtím docházelo k srdceryvným scénám, když se tam do vlaku snažili dostat další lidé, ale policie jim v tom bránila. Šťastně pak dorazili do bavorského Schwandorfu, kde jim bylo nejprve poskytnuto ubytování v kasárnách pohraničníků, záhy ale i lepší bydlení a zaměstnání v oboru. Po čtyřech a půl letech na Západě se Weißovi rozhodli pro návrat do Drážďan, protože důvody, proč odtamtud odešli, pominuly a chtěli se podílet na obnově bývalé NDR.